skému císaři Marku Äureliovi. „Vandali" s „Markomany", „Sarmaty" a „Kvady", čtyři slovanští kmenové společně vpadli do Panonie, tehdejšího panství římského, a udatností svou proti Římanům tak se proslavili, že jméno jejich potom u všech téměř vypruvovatelů těch zběhlostí se hlásá (Šaf. 1. c).

I z těch stručných, úryvkových výkladů a doKladů vychází, že Tacitova Germanie není totožná s dnešním Německem, neboť celou východní její polovici tehdáž drželi rozliční kmenové slovanští, kde z části sedí posud, pokud nejsou poněmčeni. Strabo upřímně vyznává, že o Germanii východně za Labem ničeho se neví. I Plinius praví, že Germanie ještě daleko není veskrz známa. Tak zvaná Germanie neměla pojem a význam národní, nýbrž zeměpisný, a to neurčitý, jako Sarmatie a Scythie, kam Éekovó a Římané házeli všecky jim neznámé národy „barbarské". A tedy i Krkonoše s obou strau, české i slezské, od nepaměti byly v držení slovanských kmenů, českých Chorvatů a Slezanů a teprv od 301eté války jsou z větší části poněmčené.

V cechách sluje to krásné pohoří od nepaměti Krkonoše, ne však od toho, jak se duchaplně vykládá v řečené knize (str. i54), „že tajnější obyvatelé mají ve zvyku břemena nositi na hlavě (!), tedy doslovně prý „Halsträger" (krkonosci)! Též Sudety, jak sluje prý severní, slezská strana Krkonoší, vykládá se i tam (str. 79) ještě starším, nejapným způsobem, jako „Südöden"(!), t. j. „pusté plahočiny k jihu čili na poledne!" Až do polovice 17. století byly ovšem Sudety i Krkon'ose, jako i ostatní pomezní hvozdy české málo obydleny; teprve po 3Oleté válce, když se na spnstlá a opuštěná místa do Čech odevšad hrnuli Němc1, začali ponenáhlu mýtiti i dávné hvozdy a v nich zakládati nové osady německé. Ale celé pohoří Krkonoší i jeho řeky: Labe, Úpa, Úpice, Jizera, Bobr, i stará, nyní poněmčená města a vsi: Vrchlabí, Hostinné, Trutnov, Pilnikov, Rokytnice, Prosečná, Poříčí, Kunčice, Vlčice, Olešnice, Mostky, Brusnice a m. j. podnes zachovaly svá stará původní jména slovansko česká na důkaz, že tam původně od nepaměti bydlili Slované. Čechové a Slezané.

Krkonoše mají své jméno bezpochyby od vysokého, strmého vrchu Krkonoše, při němž se prameny Labe stékají v jeden proud, a jejž i Němci nazývají Krkonosch, novější spisovatelé čeští však chybně „Krakonoš"! V první části toho jména krk se kryje snad náš krkavec, polsky kruk (srv. krkati, krákati, skřek a p.); tedy „Krekonoše" = Krkavčí nebo Černé, Tmavé hory? Též Řybecoul v jedné pohádce se proměnil v krkavce, aby mohl lépe pozorovati krásnou Emmu.

„Ano, kdyby," volá v řečené knize (str. 78) Jan Böhm z Trutnova, spisovatel druhé cenou poctěné práce o Rybecoulovi, „kdyby náhled nepředpojatých spisovatelů (Pelzel, Schmalfuss, Worbs), že dnešní obyvatelé Krkonošských hor jsou potomci Vandalů a Markomanů, kteří