se tam prý utekli před tlačícími se na ně Slovany, kdyby ten náhled mohl býti doložen exaktním svědectvím historickým, tož bychom tvrdili, že nejvyšší části Sudetů byly i v době od 500 do 1000 po Kr. zaujaty od Němců." Kdyby jsou ovšem chyby. Ale jsou-li výš uvedená vlastní jména hor, řek a míst v Krkonošských horách „vandalská a marko-manská", jakože jsou, ovšem že ve smyslu slovanském, pak tvrdím, že v těch krajinách od nepaměti bydlili Slované, jichž potomci teprv od polovice 17. století přistěhovalými Němci a hlavně od konce 18. století se poněmčili.

„Víra v Rybecoula a jeho moc jest, prý, výron starého náboženství praněmeckého," praví se v řečené knize (str. 79), což dokazuje prý„ 1. jméno toho pohoří, kde ty pověsti a pohádky povstaly, 2. jméno toho ducha a 3. obsah podání o něm." Ale české jméno Krkonoše nic podobného nedokazuje, a německé jméno Riesengebirge (Mons giganteus) rovněž tak, neboť označuje toliko obrovské, t. j. velmi vysoké hory, jak se jeví zvláště se strany severní, slezské, nyní německé; též Sudety =r „Süd Öden" (!) nemají významu mythologického (srv. jméno staropruského kmenu Sudenů?). Jméno Rybecoul (Rübezahl), jak uvidíme níže, je sice mythologické, není však německé, ani původem ani významem, nýbrž je všeobecné, nebo řekněme jenom křesťanské vůbec, což nejlépe vysvítá z podání, t, j. z těch pohádek samých, jak ihned uvidíme.

Lud. Fried. Richter z Mnichova, spisovatel první cenou spolku poctěné práce o R., hned z počátku lituje, že si německá věda té zajímavé lidové látky posud hrubě nevšímala. I Jakub Grimm se málo obírá Rybecoulem, protože prý nemohl všem pověstem věnovati stejnou pozornost. Kdo však chce Rjbecoula sledovati tmavým houštím, jímž je ta cesta porostlá, až se mu ukáže jasný paprslek základní myšlénky nebo půvabná krása dětsky naivní představy, jako pramen a kolébka tohoto výtvaru pověsti, ten potřebuje prý bezpečné pomůcky, spolehlivého vůdce, aby neztratil pravou cestu, buď že by neviděl les pro stromy, nebo že by, zdánlivou analogií sveden, kráčel sice po cestě vyšlapané, ale přece bludné (str. 5). A proto se ihned čile pustí probírat a rozbírat rozličné soustavy mythologické, indické, perské, řecké, latinské, keltické a germánské, není-li kde něco podobného Rybecoulovi, jak jej líčí četné německé pohádky a povídky. A jaký je výsledek tohoto hluboko široko prováděného badání v oboru srovnávací mythologie indoevropské? Nepatrný, zdánlivý, a vlastně nijaký. Je prý velmi těžko Rybecoula vřadit do určité třídy známých bytostí mythologických, protože má prý povahu Proteusovu, že se může jevit a halit ve všech možných podobách a postavách (str. 33). A tak je mu Rybecoul brzo