měnila ve stradu, a ta její poslání Ratiborovi šťastně vyřídila a s jeho vzkazem se vrátila zpět. Emma pak požádala svého milého, aby všecky své zaseté řepy na poli dobře a bez chyby spočítal, a když on odešel, tu ona jednu řepu proměnila v oře, na němž ujela k Eatiborovi, jenž na ni v určitý čas na umluveném místě čekal. A tak, než „Rübezahl" všecky své řepy na poli spočítal a k vůli zkoušce ještě přepočítal, byla Emma ta tam, že ji už ani Rybecoul se svými hromy a blesky nemohl dohoniti. Jádro té povídky připomíná báji o Eurydice a Orfeovi a četné jiné podobné, jako o sv. Jiří, o černomoru v Rnslaně a Ludmile a m. j., jež nejsou nic jiného, než více méně časově i místně změněný mythus kosmický, čili zosobnění přírodních sil a zjevů, dne a noci, světla a tmy, léta a zimy, tepla a mrazu, života a smrti, v přírodě i v lidstvu.

Podle Musaeova výkladu náš Rubeš přezval nebo zčeštil „Rübe-žahla" jménem „Ěepočet"! — Špatně tvořeno je též novočeské jméno „Krakonoš", jehož někteří spisovatelé naši rádi užívají. Staré jméno hory zní česky i německy Krkonoš, a celého pohoří Krkonoše.

Nyní se Němcům nejvíce zamlouvá výklad Th. Donata, dle něhož „Rübezahl je totéž jako Rübenzagel, t j. Rübenschwanz (ocas řepy!) To je prý asi nejpravější a pravdě nejpodobnější výklad. Kořen toho slova prý neměl nikdy jiného významu. Jměno to je prý přezdívka nebo nadávka, kterou utvořili křesťanští missionáři, aby potupili od Němců kdysi na výšinách Krkonoší ctěné nejvyšší božství" (str. 83 a 114). A že už tak dávno a tak rozličně to jméno vykládají, tedy je také rozliční němečtí spisovatelé v rozličných dobách rozličně psali: Ribenzal (85), Rübenzahl (86), Rubinzal (87), Riebenzahl (15), Rüben-Zahl (15), Rübezahl a p.

Z němčiny nelze jméno to správně a uspokojivě vysvětliti. Z češtiny to ovšem také nejde; tedy to zkusme ještě s jiným jazykem !

Uvážíme-li, že mnozí spisovatelé to jméno nazývají potupnou přezdívkou nebo nadávkou (Schimpfnamen), pro níž se Rybecoul hněval a na vinných pocestných všelijak mstil; uvážíme-li, že téměř všichni starší spisovatelé Rybecoula nazývají strašidlem (Gespenst, monstrum), jež se zjevuje v nejpodivnějších podobách na Krkonošských horách a tam pocestné děsí a škádlí; uvážíme-li, že v některých německých spisech s hrubými dřevoryty Rybecoul je představen v lidské sice podobě, ale s koňskou nohou a s travnatým chocholem na klobouku (viz Bekannte u. unbekannte Historien. . 1736); uvážíme-li dále, že někteří spisovatelé Rybecoula nazývají přímo démonem a ďáblem (Teufel, str. 40, 56, 118); konečně uvážíme-li. že mnohá místa domnělého domova a rejdiště Rybecoulova u lidu a spisovatelů slují: „Čertova nebo Rybecoulova zahrádka", „Čertův nebo Rybecoulův důl nebo revír", „Čertova louka" atd, tož se, tuším, nemineme s pravdou, když ve smyslu těch pohádek a dle povahy Rybecoulovy to jméno pokládáme za euphemistický pseudonym démona, ďábla,