Kaprál 2. Já jsem kaprál od kumpanie, pozoruju, co se děje, neboť já mám takové právo, že je po něm maso zdrávo.

Kmán 1. Já jsem malý Honzíček, mám vždy čistý nosejček, rád do školy chodím, s mou sestrou se vodím.

Kmán 2. Já jsem voják šikovný i také k světu podobný, přec při tom se pořád soužím a vždy po domovu toužím.

Kmán 3. Já jsem malý žáček, zpívám jako ptáček. Kdybych housky s modem jídal, ještě bych jim lepší zpíval

Bubeník. Holá, holá, co dělají, že nás tak dlouho neodbejvají. Mají-li ňákýho žáčka, v tom košíčku vajíčka, ochotné se k tomu mají, na papír nám dají dva neb tři dukáty, Čtyřy vezmem taky.

V den sv. Ěehoře sešla se školní mládež ve škole. Chlapci, svátečně odění a opásáni pentlemi, měli na hlavách čepice z pozlaceného papíru, po stranách jim visely dřevěné šavle. Děvčata, taktéž ve svátečním ustrojení, nesla korouhvičky. Seřadivše se, vybrali se na obchůzku po vsi; napřed kráčel „Ěehoř" s korouhví v ruce. Když přišli do stavení, odříkali žáci, na něž úloha ta vznesena byla, každý svou „otázku". „Otázkou" tou bylo několik obhroublých veršíků.

Odříkavše tyto „otázky", přijali od hospodáře několik krejcarů, od hospodyně hrách, vejce a mouku, podle toho, jak který dům zámožný byl. Obešedše celou ves, odevzdali nasbírané dárky učiteli, jenž jim za to vystrojil hostinu — ovšem ne příliš bohatou. Dostali od něho po kousku masa, buchtičku a krapet piva, někdy se také jen pučálkou spokojiti museli. Mar. Kozák.

S touto naší veselostí, svatému Řehoři ke cti, pod jeho regiment dítky k všelikým cnostem, by se daly zverbovati a s námi do školy jíti, chásku mladou, zvedenou i nezvedenou, přijímáme mezi nás, by se vycvičila při nás. Cvičení takové máma, ve škole ho užíváme.

Nejprve Pána Boha znáti, jeho ctíti, milovati, a starší lidi uctíti, jak mnoho stačí. Mnohý otec má synáčka jako ročního volíčka, ten když umí žertovati, tu ho umí schvalovati. Jestli co na verbuňk máte, proč s námi jednat meškáte? Peníze na ruku zavdáme, neb jich víc verbovat máme.

VI.

Řehořské vojsko na Mirovicku. Podává Jos. J. Kořán.

V okolí Vorlíka v okresích mirovickém a březnickém jen staří lidé se pamatují, že po osadách chodívali „Ěehořovó" zvláště ustro-