poněvadž sa domníevam, že to čítatělov „Českého Lidu" zajímať bude: podávám tu stručná zprávu o „keltýš"-i.

„Keltýš" pripravujú ženy slovenské v údolí Nitry nejčastejšie k velikému piatku. Kde je mnoho členov v rodině, vezmu i za štvrtku merice — asi 15 kilogr. — peknej, čistej řeži, a nalejú na ňu vody. Táto voda sa každodenně za deväf dní slieva a čerstvou vodou na-hradzuje, až režné zrno vykleje. Po devať dnoch sa s vykletej řeži voda cel'kom sleje, a vyklete zrna sa v mažiari na kasu utlčú, kasu dajú na korýtko a nalejú na ňu vody, ktorá sa každodenně po tri dni slieva a čistou vodou nahradzuje. Keď sa voda s kaše naposledy opatrné sleje, pretlačia kasu cez šito na mísu a s mísy ju vylíevajú na pomastené pl'achy v tenkých vrstvách, a tak ju v trúbě sporáku upeču. Tieto tenké koláče sú sladké, a zvláště děti si na nich po-chutnávajú.

„Keltýš" není slovenské slovo, ale maďarské „kelés", „keltés" lebo „koltés", bezpochyby od „kelni", „kelteni" (klíčiť, klíeť, upraviř zrno, aby vyklelo); a poněvadž medzi Hlohovcom a Nitrou je mnoho obcí a honov s maďarskými menámi, ale so slovenským obyvatel'stvom a mnohé rodiny pospolitého 1'udu maďarské měna nosia, ale už dávno maďarsky neznajú a sú bez všetkého nátlaku a násilia poslovenčené : aj pripravovanie koláča „keltýš" a jeho měno udržalo sa u tunajšich Slovákov ešte z tých časov, keď tu v prevážnej vačšině maďari bývali. Už počiatkom XVIII. storočia boli Maďari medzi Hlohovcom a Nitrou v menšině, a i táto sa behom času poslovenčila.

Byl švec a měl moc dětí, ale neměl co jíst. Neměl už nic než krávu a tu zabil. Kůži dal na plot, a dycky ji vzal a nesl ji domů. Pan vrchní se naň díval z okna a dal si jej předvolat. Ptal se ho, co s tou kozí dělal? On že se učí krást, že nemá co dětem dát jísť. Vrchní mu povídal: „Ukradneš-li mé paní prsten s prstu, můžeš si jej vzít." Švec přistrojil došek a postavil ho v noci do okna vrchního. Vrchní povídá paní: „To je už ten zloděj." Střelil do došku a měl za to, že zabil zloděje. Šel ho uklidit, aby ho nebylo ráno na ulici. Zloděj zatím šup do sednice a řekl paní: „Dej mi ten prsten, aby ti