stále přibývá. Osoby, které zapsány jsou za katolíky a posud co katolíci se chovaly, chodí do svých sborů deistů. Podle zpráv rychtářů z Vyklek ve 37 číslech je sotva deset katolíků, v Kněžičkách ve 25 číslech asi 8 katolíků, v Běruničkách z 9 čísel jen 3 katolíci. R. 1795. udal týž farář 56 Blouznivců (lak je jmenuje) úřadům ? stíhání.

Počátky této sekty jsou neznámy. Teprve r. 1791. vystupují někteří deisté veřejně, odepírajíce zápis svůj i svých rodin do obvyklých seznamů velikonočních, neúčastníce se výkonů náboženských. Za to pilně navštěvovali svoje schůze, ponejvíce v noci v některém stavení konané. Jak pamětníci vyprávěli, nebylo o peníze mezi deisty nouze. Navštěvoval je jakýsi Řehák z Hořicka, kterého za svého nejvyššího pána uznávali. Jindy je obcházel pláteník neznámého jména, který je poučoval a penězi zásoboval. Veřejně vyznali, že nemají náboženství. Nejvyšší bytost nazývali »světlo» a světlo prý je v nich samých; každý člověk je chrámem. Písmo zavrhovali, ježto prý ho od počátku světa nebylo a zase opět zajde, ale vždy zůstane zákon přirozený, v srdce lidská vepsaný. V nejsv. Trojici, v Ježíše Krista, jakožto Syna Božího nevěřili, ač jinak jeho učení ve vážnosti měli. Manželství neuzavírali. Nejstarší syn stal se dědicem živnosti a hospodářem. Bohoslužebných obřadů neuznávali, pobožností v chrámě se neúčastnili, ale konali tajné noční schůzky, do nichž mimo přívržence nikdo neměl přístupu. Pokud se podařilo zvěděti, při schůzích popíjeli a zpívali neznámé písně. Začali se oddávati i lenosti a předpovídali konec světa. V proroctvích stanovili den, kdy hvězdy s nebe budou padati a blesky lidi zničí. Mnozí často i v noci vstávali a oblohu pozorovali. Také katolíky nabádali, aby neorali, neosévali, nebude prý toho roku (1792) úrody. Některé své zemřelé i tajně doma pochovali. Zahálce, pití a ne-střídmému životu se víc a více oddávali s tou útěchou, že lidé »velikého Pána« (katolíci) při povstání pobiti budou a veškeré statky jejich jim připadnou.

Tajemství svého učení pevně zachovávali, o výslechu buď zatvrzele mlčeli neb vyhýbavě odpovídali a také vůdců nevyzradili. Jsouce však stále na Dymokursku i' Chlumeckú stíháni, vyslýcháni a zavíráni, zanikli v několika letech úplně. Již r. 1802. zůstalo ze všech Adamitů jen několik tajných vyznavačů ve Slovci *) a jediná rodina v Běrunicích, která při té sektě vytrvala až do r. 1890. Když pak v témže roce dne 13. prosince zemřel poslední její hospodář byv raněn mrtvicí, byly člyři dítky po něm pozůstalé (ovšem nemanželské), které dříve nechtěl dáti pokřtíti, po jeho smrti na žádost poručníka, od P. Václava Vintery, faráře, dne 19. září 1891 v chrámu Páně běrunickém pokřtěny. Tím sekta deistů zde nadobro zanikla.

Zajímavé a věrné podrobnosti hlavně z doby persekuce bludařů zachovala nám latinsky psaná historie, nejvěrnější pramen zpráv, kterou ? rozkazu biskupa královéhradeckého očitý svědek farář Václav Dvorský r. 1799. po více než desetiletém styku s bludaři, napsal.