otec vždycky na Štědrý den dával na vrata u stodoly tři žitné klasy, aby prý nevyhořelo. Hospodyně zase dávala kravám po kousku piskerky, aby prý hojně dojily. (Brčka, Zbislav.)

Na Štědrý večer svobodné děvče jde pro dříví na kousky nasekané: vezme-li do suda, dostane mládence, vezme-li licho, vdovce. Házejí pantofel nohou přes hlavu: obrátí-li se otevřením ven ze dveří, zůstane ten, který hází, až do smrti doma; obrátí-li se otevřením světnice, půjde do světa. (Bolek, Božetice.) Také dbají, aby nebyl u stolu lichý počet osob, sic prý že z nich někdo v tom roce, umře. (Fink, Sepekov.) Když je na Štědrý den hojně jinovatky, bude mnoho ovoce. (Doubrava xx Týna nad Vltavou.)

Jeden hospodář na Štědrý večer po večeři si vlezl pod žlab, aby poslouchal, co se do roka stane. V půlnoci kobyly povídaly, co se do roka stane. Jedna povídá, že toho hospodáře, co je pod žlabem, dobytek do rána rozkopá. A také se to stalo. Ráno ležel sedlák rozkopaný pod dobytkem. (Lípa, Níkovice.)

Dědoušek Z. rád pytlačil. Šel jednou o Štědrém večeru po večeři na zajíce. Za ulicí viděl od Šibeného vrchu běžet k městu zajíce. Čím více se zajíc blížil, tím byl větší. Dědoušek se ho začil už báti a schoval se za mez. Když k němu zajíc doběhl, chtěl střelit, íle nemohl kohoutek zmačknouti. Když už byl zajíc až u něho, proměnil se napůl v kozu, a napůl ve psa. Začalo to štěkat a bečet a okolo něho skákat. Dal se na útěk k domovu, ale na Voskárově poli otevřela se před ním propast. Nemohl se tudy dostati dál, i utíkal ke Kubíku (rybníček). Tam se mu ten zpotvořený zajíc zase zjevil. I pádil ke kříži u Šibené ulice, kde se mu strašidlo teprve ztratilo. Dědoušek se leknutím a únavou roznemohl a umřel. Lidé říkali, že na takový svatý den neměl jíti na pytlačku. (Straka, Milevsko.)

V Nevězících za řekou do statku zašel na Štědrý den podivný světák. Přijali ho jako svého. Dali mu večeři. Tta on povídá: »Položte na stůl růženec a poklopte každý svůj vyjedený talíř!« Stalo se tak. Cizinec se všemi domácími vyšli ze světnice. Vrátivše se, nalezli růženec pod talířem hospodářovým. »Ten do roka umře«, povídá světák, a stalo se. (Klíma, Sobědraž).

Půlnoční mše. Na sv. Barboru nařezají višňových proutků, dají je do čisté vody, kterou každý den vyměňují. Proutky mají při tom do Štědrého večera vykvést. Kvítky otrhají (ne však holou rukou) a uvijí z nich věneček. Tím se dívají o půlnoční při pozdvihování po lidu. Koho uvidí věnečkem zády obráceného k oltáři, ten prý čaruje. Kdo díval se věnečkem, musí býti doma z kostela dříve než kněz doslouží mši, řekne