sertaci doktorskou podle zvyku f raneouzsikého. Vydal knihu, kde vedie odborných lékařských úvah čerpal z mého rukopisu. Závažnost poskytnutého materiálu uznal autor venovaním: »A Monsieur le Profeísseur Cenek Zihrt, directeur du Musée national de Prague, Qui a bien voulu nie donner sur ľhisfoire de la station des remäeignememts třes précis«. Kromě toho poslal Dr. Zicher dopis, kde zmowa dekuje za svolení, aby podle vůle čerpal z rukopisu moijí knihy netištěné posavad. Dr. Zicher píše: »Monsieur le Professeur. J'ai ľhonneur de voius faire savoir, que j'ai recu votre travail sut »Utilitě et gloire des Thermes de Trenčanske Teplice dams le pasisé«, et je m'einpresse de venir vous reimercier de votre oífre généreuse.. mais laissez-moi vous dire, combien je suis heureux ďaívoir les vôtres, ear ómajnaiiit, ďune persoune de votre oompétence, ils acquiěremt par oe fait merne une autorite et un, poids, q.ue ne manqueront point ďapprecier, ä leur jnste valeur, mes Maitres de ľécole í'rancais de Montpellier, Auissi soyeiz assuré, Monisieur le Professeur, que je n'oublierai pas de me recommander de vous et de vous reserver touš vos droitsi, bien heureux d'avodr pu; bénéficier de celui de disposer de víos travaux. De plus, pouvoir vous citer en téte de mon ouva-age (S©ra la meillleure référenice...« Aby se nevytratila pravda o této knize, založené na výsledcícíh mé práce, která asi již nikdy nebude otištěna (rukopis má ředitelství Trenčanských Teplic), napsal jsem a otiskuji tyto řádky.

K. Lutijslav, Náboženský národopis. Hvězda, ročník VI., v Brně, č. 1. Se ;zájmem ipročíitám kiaždé číslo Hvězidy a stopuji zejména ušlechtilé snahy K. Lutislava (f), povznésti úroveň mládeže z nynější spodiny k idealistom, k vllastenectví. Upoutal pozornost moji v poslední době zejiména LutMavův článek o náboženském národopise. Snad nebudou s ním souhlasiti všichni, ale mně se líbil a neváháim upiOízoirniti na jöho oibsah, po případě povzbuditi -čtenáře Českého Lidu, aby o neon uvažovali a svoje názory, ať souhlasné, weho neisoulhlaisné, do Českého Lidu mně k otištění posílali. Vyšla totiž zajímavá kniha. Napsal ji farář Weigert, o jehož spise »Die Volksbildung auf dem Lande« jsme se v 5. čísle IV. roč. n. č. zmínili. Tuto knihu naaval »Náboženským národopisem«. Joseph Weigert: Religiöse Volkskunde, Hirt und Herde 11. Heft. Herder Freiburg i. B. 1924. Žije na venkově a je odborným iznalcem venkovského života. A z praxe došel k těmto poznatlkům: »Potřebujeme znáti lid, jemuž káženne, který mánie vésti, tak jako rolník musí znáti půdu, kterou vzdělává« (str. 7). A cituje z Jeremiáše Gotithelfa pěkné místo: ' »Jako Bůh dal lidem dvě oči, tak dal i dvě knihy: starou srvatou knihu, v níž můžeme slovo zia slovem vykládati, a podivuhodnou knihu, která je též starou,