ale každý den novou, podivuhodnou; knihu života. A jako si dvě oči navzájem pomáhají, tak i jedna kniha druhé; jedna kniha vrhá světlo na druhou; každá sama pro sebe zůstane v pološeru. Kdo jen. v jediné knize čísti ucrní, jest jen polovičním člověkem, jakoby měl jen jedno oko ... Kde však lidé oběma očima čtou v obou knihách, tam sbližují se nebe a země, tam je nebe otevřeno, prouid »jevení Božího osvětluje život, posvěcuje jeho poměry. Písmo posvěcuje život, život činí bibli živoucí...« A proto radí všímati si života lidu. Neboť »nelze křesťanského ducha a křesťanskou snahu po dokonalosti líti do duše lidu, jako vodu do 'prázdného suidlu. Duše lidu není, pokud se náboženství a mravnosti týče, prázdná; je v ní ještě ducih, život víry a mravnosti, více nebo jméně .křesťanské, toho musíme dbáti, jinak by se nám vodilo jako člověku, který vzáonoui tekutinu lil do naplněného sudu;. m:noho>, snad většinu lil mimo«. Co je náboženský národopis a co je jeho účelem, vykládá W. takto: Je v theo-retickém ismyislui popis náboženského a imtravního života lidu, v praktickém, analost jeho smýšlení, věření a cítění i způsobu, jakým je lid projevuje. Jak si zjednátme znalost lidu: a mládeže? Především třeba zúčtovati s poverou, že lze všemu se naučiti z knih. Vždyť často pirávě naše vzdělání nás odvádí od lidu. Na gymnasiu slyšeli jsme tolik o starých Secích a fiímaneoh, znali jsme celý Olymp, ale (krásnou, více přírodní mythologii vlastního národa jsme málo poznali. Gymnasista se vyzná lépe v pohanském starověku než v . křesťanském středověku ... Proto má každý kněz nia venkově býti irád, pochází-li z kraje, kde je nářečí. Ale ještě je třeba naučit se znáti i zrpůsdb mluvy, okras, přísloví, mí. iż hovoru s lidmi. Nejlépe poizináme mládež: a) vlastním pozorováním a zkušeností. Stýkáime-li se s lidem a mládeží, poznáme jejich smýšlení a cítění. »Každý člověk má svoji morální hodnotu, tu třeba nalézti a pokud možno připustiti. Abychom jej správně posoudili, musíme jej pozorovati nejenom vlastnímia, ale i j;eho očima, s ním bratrsky spolu trpěti, jedním slovem: jej milovati, jinak neporozumíme jeho- duševní povaze«. (Carlyle.) Půjde to ovšem někdy těžko, jednak lide se často skrývají s vnitřním cítěním, jednak je těžko obsáhnouti život, jak ve skutečnosti jest. Často íznáme podrobnosti a z nich usuzujeme. Mikroskopem vidíme mimohia, ale přece ne celek, skutečnou podobu. Často vidíme halenu a ne srdce a přece chceme z toho poznati i nitro, myšlenky a pohnutky jednání a vývoj jednotlivců zvil. mládeže, b) Pooiohoiu vydatně i dějiny zvláště stavu rolnického, jeho poddanských poměrů v minulosti, zívyků, obyčejů, neboť to vše přenáší se z pokolení na pokolení a vrylo i v duši dnešního rolníka stopu. Dobře je znáti dějiny obce. c) Národopisná díla o našem venkově. Je naše literatura dosti