otázky o »náboženském národopise«, ktenou tímto v Českém Lidu zahajuji, přinese ovoce užitečné. Dopřeji mílsta hlasům ať jakéhokoli, směru, když slušně a věcně budou hájiti svého přesvědčení a třeba odchylného hlediska, stohem důstojným, bez záměrů postranných, tendenčních.

Karol Badecki, Niodszukane pierwodruki literatury mieszczańskiej w Polsce XVII. w., Lwów, Warszawa, Kraków, 1926, 8°, str. 43, (5). Otisk a »Pamiętnika literackiego«, XXII., XXIII. Prese všecko důkladné probadání knížek lidové a měšťanské četby polské (srv. Zíbrt, referat o znamenité knize Badeckého, Literatura mieszczańska w Polsce XVII. wieku, 1925, Ďestký Lid XXVI. str. 1—22), zbývá ještě řada knihi prostonárodní četby, buď jien podle jména a kusých zmínek známých nebo ještě neprozkoumaných. Baidleclki se vzíotmou svědoinitostí stará se o ně a naznačuje, co ještě zbývá práce a doplňků na tomto poli. Pro nás Čedhy apét výsledky studia Badeckého jsou nezbytnou po-můckoiiT i takořka .knihou nenahraditelnou a zlatou pro studium starodávných československých knížek obdobných obsahem. Staročeské hry žákovské (studentské) mají obdobu v č. 2. Bacha-nalia, czyli dyalogi z intermedyanii, reprezentowane na teatrach szkolnych, 1640. S řády pijanských cechů staročeských patrně shoduje se »Carmen polskolatinum cechu pijackiego« od Jodka Litvína, Cracoviae, 1600. Se staročeským Frantou (Frantova práva) příbuzný jest »Franc, sekretarz, dworzanin y sługa nay-przedniejszy Kśiążęćia Hultayskiego revokuie«, před rokem 1609. Sepsal A. Władyslawiusz, básník krakovský (1). Staročeská hra ve vrhicáby (viz Zíbrt, Z ber a zábav staročeských, Vel. Meizi-říčí, 1888) má objasnění v knížce: Żołnierska, Ziemiańska, Pa-nięca, Senatorska gra w wanoaby Batalia, po polsku potyczka abo bitwa, bez roku a místa. Se staročeskými obchůzkami .žákovskými ma sv. fiehoře (viz Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého, ě. 3., Praha 1910, str. 16) má příbuzné verše a žerty v polské knížce Gregoryanki 1600. »List o Lisowczykach« (viz Zíbrt, referát v Č. Lidu, t. c.) týká se eva;ngeílíikůtv slezských a polských r. 1620, Srv. dále č. 72: zyvot Kozaków Lisowskich, 1620 (spisovatel Bartłomej Zimorowicz). V knížce Nagrobki, ve Lvově, 1626, náhrobní inápis dudáka: »W tom grobie duda leży: dudy nale-ziono, a po śmierci na starej wierzbie zawieszono, śmierć trochę uprzedziła i opak się stało: bo so się dudom dzieję to dudzie (dudákovi) być miało«. Místo nedovoliuje, abych podrobně pTobral čí-slo1 zia číslem. Se živým zájmem a s nedočkavostí beru každou knihu Badeckého do rukou. Četba této studie opět poskytuje pravou pochoutku českému čtenáři, který vděčně uiznává vzornou pilnost a neúmornou snahu Baideckého, osivětliti obsah a úpravu těchto knížek staropolských, jižjiž propadlých úplnému zapomenutí,