Krocín, poustevník »Ü Všech) Svatých«. Látka většinou čerpaná z původních, posud nepoužitých zdrojů archivních. Obsah netýká se toliko Plzeňska. Upoutá pozornost a zájem každého, kdo se obírá kulturní historií českou, svým obsahem i slohem. Těšíme se na svazky další.

Jaroslav Sehiebl, Goethe a Plzeň, v Plzni, 1926 (otisk z Láb-kova Plzeňska), 12°, str. 29. Česká. Plzeň má Goethovu ulici. Sehiebl zjišťuje nestranně, historicky přesně vztahy slavného německého básníka k Plzni. Studie A. Krause o poměru německého básníka k Čechám (Sborník filologický VII. 1922.) nabývají Schieblovou knížkou zajímavého vysvětlení a doplnění. Neváhám zapsati pros«, pro básníka nemálo důležitou. Goethe rád jídal sýr z Plzeňska, z Malešic. Na chebském říjnovém jarmárce r. 1821 okusil Goethe malešický sýr, který byl svého času daleko široko vyhlášen a nejen v celých západních Čechách na výročních trzích hledaným zbožím, nýbrž i do Prahy byl dovážen a platil tam za vybranou lahůdku. Goethe o tom píše ve svém deníku (VUT. 110.), ke dni 13. prosince 1825: »Panství Malesice, v Čechách dvě hodiny od Plzně na severozápad položené, v příjemné krajině, kde se nejkrásnější lučiny na míle daleko rozkládají, náleží nyní hrabatům Schonbornům. Již od několika staletí stávají zmínky o sýru, k jehož výrobě slouží výnos tamního bohatého chovu dobytka. Sýr ten jest v celých Čechách velmi oblíbený a prodáván v celých bochnících na všech výročních trzích, jakož i také v drobném prodeji, jak jsem mohl seznati na posledním chebském výročním trhu.« O této Goethově zálibě pro malešický sýr svědčí také ještě dopis Grtmerův Goetheovi z Chebu dne 13. prosince 1823, kde praví: »Dále jsem zaslal na adresu Rehbeinovu bedničku se signaturou C R. H. ve váze 22/4 libry, s dvěma bochníky českého Schonbornsikého sýra a žádal ho, aby jeden bochník z této izásilky Vaší Excellenci odevzdal.« —

Stréček Matěj Křópal z Břochovan (Valentin Šindler), Plkačke a jedno druhy, v Letovicích, 1927, 12°, 15G (7 listů). Mistr Šindler, vynikající pěvec v Národním divadle v Srně, překvapil veřejnost sbírkou roztomilých statí, psaných hanáckým nářečím z Litovelska. Vzpomínám obdobně, jak překvapil ná-rodopisee a filology J. Misárek Slaivičínský valašskou povídkou »U Křópalů«, otiskovanou v Českém Lidu. Gebauer, Jagié a jiní chválili tento pokus psáti povídku valašským nářečím. Filologové také z úhledné knížky Šindlerovy načerpají příspěvky, jinde nedoložené, k nářečí hanáckému. Národopisci načerpají pěknou hrstku obrázků národopisných z dnešního života lidu hanáckého. Hanáci se potěší, jak stréček Křópal nijak se nevyvyšuje nad ně, jak si s nimi pro žert a smích nezahrává, nýbrž