také bodrý Hanák, z nich vyrostlý, odchovaný zdravým ovzduším jejich úrovně kulturní, pro ně píše, jim svoje zábavné i poučné »plkačke« věnuje. O ceně a významu Šindlerovy knížky nerozhoduje tak nějaký přeučený kritik v moderní svojí pracovně, jako lid hanácký sám^ projevy, jak se dírvá na účel a obsah Křópalovýeh »Plkaček«. Přezvídal jsem u čtenářů Českého Lidu, jak mají dojem, přečetše »Plkačke«. Jeden (jak mi oznamuje) hned napsal Sindlerwi: »Knižka se mně toize lébila. Je v ni ta pravá, čestá naše hanáčtena, ta, co ňó mlovivale naše nebožka matička (šak bele z, Hrobe' Senice) a náš nebožtěk tatíček. Ménem všechéch krajanu mám Vám veřidit, abyste krásno šerokó věc se všeckéma štrichacma rožšeřoval po světě, aby nezahenola a našem potomkům se zachovala.« Libor Fiala z Létotvle píše: »Bode ta Vaše knižka vzácná památka, lebo jož ti mladi hanáce to věc našo piplajó. Je to ipsany v ěesté hanáčteně. Každá dědina na Hané be si měla to knížečko ofcštelovat do Obecni knihovně.« Co tedy obsahuje Šindleirova knížka1? Šindler bystře pozoruje život souvěký, sváteční (umělecký) i zase všední a dívá. se na to všecko očima bystrého znalce Hanáka, nikoli »brýlemi mámení«, nýbrž ostrými» kritickými brýlemi rozvážného, uvědomělého občana, nadšeného idealisty, poctivého mravokárce, který šlehne při ětveračivémi cinkotu rolniček nemilosrdně po všem, co rány zasluhuje, ale to všecko zase jen po hanácku. Lahodí jeho sloh, kypící přirozeným humorem, nenuceným vtipem a to všecko zase jadrnou hanačinou, v níž trysknou slova, úsloví, jichž bvs marně i