»Slibujeme!« a tři prsty všech našich pravic zdvihly se dochviiné nad hlavy k přísaze.

Tyrš se spokojeně usmál a dodal jen ještě: »Tam na místě se rozdělíme ve dva tlumy; jeden se mnou v čele půjde napřed, pak následovati budou řady nesokolské a druhý díl bratří, vedený náčelníkem americkým, bratrem Trojanem, uzavře průvod na ochranu ze zadu. Doufám, že oboustran o více jak po 150 mužích" pevných svalů a náležité kázně, v pádu potřeby, dostačíme!« A když dohřmělo' jemu v odpověď naše sebevědomé a nad pomyšlení rozplameněné »Dostačíme!« a »Spoléhej!«, povelel Tyrš trubkou i hlasem: »ATastupovat do vlaku!«

Právě vjížděl s opačné strany vlak očekávaný dio stanice a náš vlak, bleskurychle obsazen vystoixpivšíími a námi nově přibylými, jak 'se kde dalo-, vyjel a uháněl dále v stranu k Žatci.

Na stanici v Krupé, kam, jsme dospěli v malé chvíli, stáli na peróně bratři Sokolové z Loun s praporem, počtem na 60 mužů a s vlastní sokolskou hudbou, jakož i množství rolnického lidu ve svátečním šatu se svými besídkami. Ti všichni ještě nastoupili do vozů a vpravdě přeplnili vlak, takže nás v něm všech bratří i druhých namačkáno muselo být již dobrých 800, ne-li více; a při tom, voláno na nás nově přistoupivšími i samým zíí-zenectvem nádražním: »Banderia Mutějovické, Krupské, Kon-novské a Milostírjské jela koňmo již napřed ještě před svítáním, za noci!« »Hurá!

Prolétnuvše (brzo potom stanicí milostínskou', kounovskooi, poslední na ryzé českém území, kde nezastaveno, ale kde nahromaděno bylo jvenkovanů z pohraničních českých osad z blízka i 'z dáli jako mnich a provoláváno1 nám projíždějícím: »Šťastnou cestu!« a »Dobré! pořízení!« i »Na zdar!«, blížili jsme se potom již vůbec bez zastávky dalšími ryze německými stanicemi Měcholupy a Troovany (zastávky Deštnice a Sádek tenkráte ještě nebyly),

Již zdáli před vjezdem do stanice napínali jsme zraky, zda postřehneme tam jakési zvláštnější hnutí; a vskutku, celé nádraží bylo jako nabito německými turnery, pestrobarevně očepičko-vanými coulerovými \ studenty a množstvím ocylindrovaného městského panstva i Německého vůkolního sedláctva, v nichž jiakoby nepatrný, v rozbouřených mořských vlnách zmítaný ostrůvek zjevilo se námi něco málo našinců ve 2—3 spolcích českých u svých praporů, shluklých, snad všeho všudy něco k 70 až 80 hlavám.

Ale současně zahlédl jsem, á zajisté také druizí našinci, postřehli venku před nádražím nějakých 30 statných jezdců v ná-