někam k odpůrcům víry Kristovy, nýbrž k starým zprávám původu křesťanského, totiž k opakovaným církevním zákazům ohňů svatojanských. Sv. Eligius ve století VII. napomíná Němce, aby nezpívali »ďábelské« písně při ohních svatojanských, přes ohně aby neskákali, a souhlasně! varuje r. 1024 Burchard Worm-ský své vrstevníky před týmž slavením památky sv. Jana Křtitele.16) Grimm dokázal17) na základě církevních! zapovědí, že církev na začátku se opírala proti pálení ohňů a tancům i vůbec svatojanským lidovým obyčejům. Když je vyhlašovali věrozvěstové za »ďábelské«, jistě nevznikly v lůně církve křesťanské, nebyly nového původu, nýbrž původu pradávného, pohanského. Proto se mravokárei a duchovní vrchnost tak horlivě proti nim obracela. Horlení její trvá dlouho1. Církev katolická a jejím přispěním i světské úřady znova a znova zapovídaly »hanebné« písně, »ďábelské« tance při ohních svatojanských.18) Avšak i v církvi pravoslavné v týž rozum ozývají se hlasy mravokárcu, že lid oslavuje svátek sv. Jana Křtitele ďábelsky, satanskými obřady.19)

Z toho všeho možná jen jeden závěr učiniti: lidové obřady, slavené v den, kdy církev světí památku narození s v. Jana Křtitele, sahají do dob předkřesťanských, pohanských. Ze starých zpráv a z, posavadních přežitků, pokud se udržují v lidovém podání evropském, vysvítá, že to byl obřad na oslavu letního slunovratu, obřad prastarý, společný všem národům indoevropským.

Snadno dále vyrozumíme, že jednotliví národové přizpůsobili si obřady svým názorům, že je měli upraveny podle svého bájesloví. Doba, kdy obřady ty byly slaveny, základní rysy slavnosti (pálení ohňů, skoky přes plameny, koupání se. věnčení květinami) jsou tytéž u všech národův evropských. Mimo to však podnes dochovalo lidové podání u jednotlivých národů patrné stopy zvláštních ještě obřadů, charakteristických pro individualitu toho neb lonohío národa,

Všimněme si pro příklad svatojanských.obradův u národů slovanských. Již názvem liší se od sebe přes všechnu nepopiratelnou podobu, pokud se týče základních rysů. Poláci nazývali obřady svatojanské »Bylica (Belica)« podle Černobýlu, jenž v obyčejích svatojanských má veliký význam a slove jinače také »bylica«. Obvyklý názíev polský bývá však »Sobotka« (Sobótki), jehož etymologie rozličně se vykládá.20) Rusové jmenují obřady »Kupało, Kupalnica«. 21) Slovo »kupało« bývá připojováno ke jménu světce Jana (Ivana) Křtitele (24. června) — »kupalnica« bývá přidávána ke jménu světice Agrafény (Agripiny 23. června). Výklad slova »kupało« reztřišťuje se v různé názory. Někteří (zejména starší) badatelé spatřují v Kupalu bájeslovnou