bytost. Sumcov dobře připomíná, že název Kupało jest ojedinělý, nedoložený v nejstarších zprávách, že se objevuje toliko u Malo-rusův a Bělorusů. Nepodobá se pravdě, že to bylo božstvo nějaké všeslovanské. To by se bylo zachovalo více upomínek v podání slovanském. Jiní odvozují název »kúpalo« od slova »koupání« a snaží se vysvětliti je tím, že je to narážka na sv. Jana Křtitele22) a pod. Výkladů, že bohyně Kybele je totožná s Ku-palem, nebo že se udržují v slově Kúpalo názvy božstev Kupa a Lela atd.23) i rozmanitých etymologických hříček pomineme. Kdož by chtěl věřiti podobným výtvorům fantastickým! Věc posud najisto rohodnuta není.

Jihoslované jmenují slavnosti svatojanské »kresnice«, »kres« (křis, krijes). Krek pravděpodobně vykládá, že název »kres« souvisí se slovesem, známým také v češtině, křesati, a že značí původně oheň, vznícený křesivem, na oslavu letního slunovratu. Pak nazývána tak slavnost i doba, kdy se obřady svatojanské dějí, a podle slavnosti i měsíc červen býva pojmenován »krěs-nik«.24)

Čechové neznají uvedených tu názvů jinoslovanských. fií-kává se: »páliti Jana«. Ohně svatojanské v okolí Rovenska slují »srvatojány«.25) í

Vyvozovati z nynějších slovanských obyčejů svatojanských nebo ze starých zápisů kronikárskych! závěry, že to býval svátek pohanský na počest některého boha všeslovanského a určitě hned jej jmenovati, na př. (jak bývalo vykládáno) na počest Peruna, Svantovíta a pod., není možná. Kdo nechce těkati a blouditi v mlžinách bájeslovných, aby se tam snad dohledal dohadů smyšlených obrazností, na podobiné rozhodování O' svátcích staroslovanských božstev se, nevydá a na základě daných návěstí (t. j. starých zpráv i posavadních slovanských obřadů svatojanských) na určité závěry podobné při požadavcích, jaké diktuje vážné moderní badání vědecké, vydati se nemůže. Toliko jediné je jisto: že Slované pohané jakol jiní národové oslavovali v době, kdy se nyní obřady svatojanské dějí, veliký svátek přírodní, letní slunovrat. Posavadní slovanské obřady svatojanské jsou ohlasem a přežitkem staroslovanských oněch slavností. Stáří slovanských obyčejů svatojanských nasvědčuje posavadní podoba a shoda lidových obyčejů po rozlehlých vlastech slovanských o sv. Janě Křtiteli, jak v dalším doklady toho budou zevrubně uvozovány. Na počest kterého božstva všeslovanského se obřady ty děly, s jistotou rozhodnouti jest úkol nesnadný.

Se svatojanskými obřady a písněmi slovanskými zajímavo je srovnávati obřady litevské a lotyšské, jak to v záslužné knize svojí učinil Volter, pokusiv se vyložiti v popěvcích lotyšských