patrné narážky, že svatojanské obřady jsou přežitky kultu slunečného.26)

Namane se otázka, proč památka sv. Jana Křtitele byla zvolena pro náhradu slavnostního dne pohanského. Vyškytá se tu známý zjev, že matka církev hleděla se sblížiti s obyčeji a názory lidu pokřtěného. Z čistá jasna nemohla mu rázem vyrvati všecky starodávné a po praotcích zděděné obyčeje, zejména obyčeje, které se družily k tak důležitým zjevům přírodním, jako*byl letní slunovrat. Rázem potlačiti obyčeje ty byla holá nemožnost. To je věc samozřejmá. Smířiti se s nimi však církev také nemohla. Vedla si tu opatrně. Zaměnila poněkud roucho obřadů pohanských, nabarvila je příměsky křesťanskými, upravila si je po svém rozumu. Za to pod roucho takto upravené připravila symbolický, nový výklad, význam křesťanský. Hlásala, že ten či jiný obyčej, upravený docela podle zásad víry křesťanské, připomíná takové a takové tajemství Kristova učení, takovou a takovou památku. Tím pohanské pre žitky, valně ovšem pozměněné, vluzovaly se do církevních obřadů a rozvojem časovým nabývaly tu náboženským vykladeni domácího práva. Které obřady a obyčeje nemohly nikterak se vtěsnati do symbolických výkladův a řádův, od církve vyměřených, byly kaceřovány, vyhlašovány za hříšné. Domohly se však přece houževnatostí lidového podání jakého takého práva a přidružovaly se i přidružují podnes jako lidové zvyky, obyčeje,, »pověry« a slavnosti k příslušným svátkům křesťanským.

Se svátkem s v. Jana Křtitele dělo' se podobně. Pohanské oslavování slunovratů, zimního a letního, bylo po rozumu křesťanské víry upraveno a doplněno obřady církevními. Slavnost zimního slunovratu byla upravena v památku Narození Krista Pána, vánoce. Slavnost letního slunovratu byla pak přizpůsobena evangelickému textu, že byl sv. Jan Křtitel předchůdcem Pána Ježíše, předchůdcem, který připravoval příchod světla pravého.27) Na počest a památku slaveno bylo narození Jana Křtitele v době, kdy pohané s obřady, poněkud podobnými slavnostem zimního slunovratu, upraveným v památku Narození Páně, oslavovali s rozjařením slunovrat letní.28)1

Je dokázáno, že slavení letního slunovratu bylo rozšířeno všude. Rozumí se samo sebou a dotknuli jsme se toho již, že jednotliví národové vedle obřadů společných (na př. pálení ohňů a tance kolem nich) měli ode dávna rázovité svoje obyčeje podle svého bájesloví. Svoje názory bájeslovné přenášeli pak na sv. Jana Křtitele. Staré bájeslovné názory o bytostech posvátných, zosobněných zjevech přírodních, jež byly oslavovány y> letním slunovratu, přimknuly se k osobě světce Jana,