hannes Filipi, kaplan Chlumecký« a chronogram udává letopočet 1710. V písni »Rozjímání posledních věcí člověka« jest akrostich »Jiřík Tesánek, děkan Chlumecký«. Při písni »O oběti Kristově« napsáno jest, že ji Volný skládal, když mu bylo 27 let.8) Tato píseň jest velmi rozvláčná, akrostich: »Kristián, syn poctivého muže pana Jana.... (další nesrozumitelné) . . . usnul v Pánu dne čtvrtého února v létu tisícím šesti-stým sedumdesátým.« Chronogram: aMen, BVDIž Boh V ChWaLa obsahuje letopočet 1671.")

Posud zpívaná píseň postní: »Již jsem dost pracoval« nadepsána jest v kancionále »Toužení Pána Ježíše do člověka«.

Jiné písně naříkají na ničemnost světa, na př. »Toužení člověka v zármutku postaveného«, kterážto píseň měla býti však zpívána podle nápěvu: »Šťastnej a dobrej den«.

Na panny a matrony pamatoval Volný též svými písněmi. Pannám složil dvě: »Píseň pannám zpívati potřebnou« a »Pannám ? potěšitedlnému naučení«. Obě měly býti zpívány jako píseň: »Piš mi můj klenote«. Matronám složil píseň: »Poctivým a šlechetným matronám ? naučení a potěšení.«

Pro starce jest v kancionále jeho písnička: »Rozjímání člověka věkem sešlého«. Manželům složil píseň mravoučnou »O stavu manželském«, ano i pro každého člověka měl píseň: »Píseň každému člověku ? zpívání. Též sobě složil píseň a v akrostichu to vyznačil zřejmě: »Jiříku Volnýmu ? potěšení«.

Písně rozděleny jsou podle období roku církevního, avšak též pro čas bouřky, sucha, za zachování ourody zemské obsahuje kancionál Volného písně, též i ke mši'sv. ? Panně Marii, o rodu sv. Jana Křtitele a j. Mezi těmito nábožnými písněmi nápadná jest však píseň nadepsaná: »O předzvědění a lásce Boží«, v níž žádán jest Bůh (za dar milosti ku poznání každému v protivenstvích naň doléhajících výstrahy a lásky boží.

V písni, nazvané »kratochvilnou«, líčena jest žalost roztouženého vdovce. Nepochybně byla píseň ta složena pro nějakého lesníka, čemuž obsah její nasvědčuje. Akrostich dá jméno Jiří štěnička.

Budiž písní tou podána ukázka veršotepecké dovednosti Volného: V písni vypravuje vdovec lesník: »Jednoho času měsíce máje — vsel jsem do háje dle ouřadu stavu svého — jak se sluší na polesnýho, povinnosť svou znaje. I vejdu na kraj do toho lesa — slyším, ano plesá zvučně, hlasitě hovoří a svými pysky švitoří ptactvo veselé jsa (!). Řeka spanilá pod lesem v louce, ušlechtile jdouce, kvítičko krásné spanilé, červené žluté a bílé ? oblíbení jsouce. I vzhlédnu stranou, tak jako maní, vidím z nenadání, kterak spanilý jelínek s laní jako úvinek10) má ctné milování, K tomu dál patře na jiné tvory, uprostřed vo-