držely se veřejně, když se před lidskou tváří četly na kanceláři, s pilným posloucháním sic, mnozí nevěděli nic. Však co tuze nesouží, taky mysl nebouří; kdo nerozuměl česky, aspoň schopil německy. Mnohem trpčejší bídu jest vidět ve všem lidu, která ze spravedlnosti vešla do falešnosti. Když páni advokáti, ač mají časy zlatý, své instrukce nedrží, soudné strany se mrzí, žádný rozsudku svého, dost někdy maličkého, nemůže se dočkati, vedouc mnohé outraty. Ti všecko přijímají, hromady svazků mají, ještě na víc se ptají, tu i tam v každém kraji. Od nich jinda i nyní jenom samé terminy každá strana uslyší a tím svou mysl těší, však ale rozsouzení, právního uskutečnění, neslyší dvě tři leta, až jest po obou veta. Dokud se dary nosí, v mošně, v pytli a v koši a tištěné papírky, mají řeč jak andílky. Co se kdekoliv rodí, to se jim všecko hodí, nechť je mrtvý neb živý, vše se jim dobře líbí. Jestli pak co nemají, pilně se na to ptají těch stran, od nichžto kdysi dostali jejich spisy. Oni si nelenují, pilně se přičiňují, by jim to opatřili, je ? sobě nachýlili. Však s tím málo pořídí, jen sami sebe šidí; své děti a svůj statek přivádějí na zmatek.

Co při tom zdvořilosti, jaké poníženosti, i také z dvorná na ně mluvějí Jemnostpane! Co v jejich domích — ach tu !¦ Jakého vidět prachtu! Od stříbra, porcelánu, jako u velkých pánů. Všechno na novej model, obrazů a zrcadel, šperků, šatstva a peřin, v komorách masa, zvěřin. V tom slavném živobytí co nemůžou stráviti, to paní pryč prodává a zas jiné dostává. Jejich madame paní chodí co dvorské, dámy, vyšperkované draze, víc než hraběnky v Praze. Kdo kde pohledne na ni, hned se jí každý klaní; neb jest mnohá tak hezká, co Diana Efezská. V tom živobytí dvorném, traktirování hojném, ještě kupujou domy, pole, koně a dvory. Bude-li to dýl státi, můžeme se dočkati, budou mít ti soudcové víc, než páni stavové. Kdo mezi ně upadne, brzy na statku schřadne. Jeho všecky ourody mívají rychlé škody. Pakli se dočká předci vyvedení svých věcí, zůstane vychuzený jako po vyhoření. Kdo se dvě leta soudí, tak se neličně stroudí, jak by jeden rok v poli vytrpěl od krup škody.

Hle, co jest to za lidi! Jak nás trápí a šidí! V panování tak zlatém i při pokoji svatém. Nejhorší pak jsou gunti, na kterém panství grunty selské pod mocí mají a šacunky dělají. Tam skrze Jemnostpána jako morová rána ve všech lidech panuje, všecko se tam morduje. Ach! tam ? Jeho milosti chodí v poníženosti. To jejich mudrování a dlouhé zdržování, než kdo zápis dostane, tisíckrát Jemnostpane musí vroucně říkati, mnoho cest nadělati. Ač nikdy nejde prázen, však předce jako blázen jenom samými diby jest kojen a se šidí. Když to koho omrzí, nejde tam hned tak brzy, pošle se pro něj psaní, jde, nese, veze