dary. Tu Jemnostpán překrásně vymlouvá to tak jasně, proč to státi zůstává, straně příčinu dává. Velí se posaditi, káže piva nalíti, však místo té sklenice dostal nastokrát více. Ta čest se jim přede dává, že soudí podle práva, jenže všecko zdržujou a tak lid ochuzujou.

Již v Čechách i v Moravě vzešlo přísloví na ně, řka: Kde se vidí právník, že jest všech lidí stravník! Oni všecko stravu-jou, všecky živé holdujou. Po mrtvých co zůstane, nejvíc se jim dostane. Kšafty a hotovosti přejímají s radostí, nad tím mají velkou moc, však: Dej Pán Bůh dobrou noc! Když se kdo dočká čeho, spravedlivého svého, a když má něco bráti, co z toho musí dáti, na tisíckrát je škoda oumyslu Jozefova (Josefa II.), on to nařídil svatě, oni šidí proklatě. Kdo k nim přijde s orare (prosbou), oni začnou s amare, pak jen vždycky s terminale (lhůty, odklady), až přijde pauperace (ochucení).

Ach císaři, náš pane, ohledni se pak na ně. Ty spatříš ještě na nich mozoly Tvých poddaných. Oni v svém zboží tuhnou, lidi nebozí chudnou. Oni jsou živi chutně, poddaní chodí smutně. Rač na ně poslat kdysi nenadálou komisi, by jejich spisy, sklady, ušetřila, jak jsou starý. Co dávno mohlo býti, snadno se rozsouditi, to dvě, tři leta stojí, neboť se nic nebojí. Tak jim jich srdce ztvrdlo, že mají plné hrdlo. Sliby na pytle měří, jistota všudy vězí. A činíc reparací (opravu) v jejich imperfek-tací (nedokonalosti), ať mají skutky, slova, dle řádu Jozefova. Pakli nebudou chtíti své zlosti napraviti, jako někdy templáře shlaď ty justiciáře; neb tak pořád pomalu českou zem i Moravu zhubějí lstně a tiše, jak Francouzové říše.

? vám se též obracuji, svá slova opakuji, ačkoliv s bledou tváří, páni justiciáři; neb jsem všechen zhubený od vás a ochuzený, a trnu ve velkých nouzích, tak jako po Francouzích. Co jsem měl, to vy máte, však předce nic nedbáte, nic si mne nevšímáte, ještě se vysmíváte. Dřív než jste vyřkli Amen, bejval jsem u vás pánem. Teď po vašem vyrčení jsem již chlap zavržený. To jen mám ? posilnění, že všude'po vší zemi mám mnoho sobě rovných, lístosti pláče hodných, které jste tak jako mne ošumovali hodně, jejich mohovitosti sklidili bez lítosti. Neb kde jste nevorali, neseli a nežali, vy nejlépe sklízíte, i strniště spálíte. Již jest pokoj s Francouzi, ač byly boje dlouzí. Přestaňte i vy, páni, nevinných mordování. Zaznělo justifico toto mé poe-tico. Když budete pravdiví, zůstane všecko lživí, což jestli učiníte, hned brzy uvidíte, jak budem všichni zpívat: Justiciáři! Vivat! Konec.

Tyto rytmy v řeči české, páni justiciáři, zdají-li se slyšet těžké a smrdí vaší tváři, dobrých, upřímných a pravých ten spis se nic netýká. Čest a díky po všech krajích dobrým vždycky