patří minulosti, ba zdá se, že za nedlouho u dětí bude — vzácností. (Z Domažlická, Jindř. Baar.) Srv. vyobrazení bzučána (fafrnochu) v museu Klatovském a znázornění, jak se » bručí« od prof. Ferd. Vaňka.

Na Moravě pojmenovali bukač »býkem«. Podle Bartoše na Jeninicku chodí chlapci s »býkem«. Býkem tím jest hrnec nebo dřevěný mýtník, na jehož otvoru napiata jest kůže jako na bubne, přivázaná motouzem. Uprostřed kůže jest dírka, v níž upevněn pramen žíní. Jeden chlapec drží býka, drahý smýká mokrými prsty po žíních, které zvláštním zvukem vrzají. Třetí chlapec nese nádobku s vodou, v níž si onen prsty namáčí; čtvrtý vybírá dárky. Tímto vrzáním chlapci doprovázejí koledy. Dostávše koledy, zpívají: »Pozdrav Pámbů, svatý Ján, když jsme dostali, půjdem dál. Pozdrav Pámbů, svatý Vít, když jsme dostali, budem kvit« *).