u každého hospodáře do služby, při čemž »kraotr« dělá dohazovače a »táta« s »mámou« hledí ho spolu s »kmotrem« hodně vychváliti. Pak dostane už k vůli žertu všudy závdavek (čtyrák a p.), kteréžto peníze se pak společně propíjí. Za nimi jdou 4 muzikanti: z těch každý měl své jméno, jaké nemohl jsem vypátrati.

Poslední v průvodu jde »štětinář«. Jest oblečen »do panska« a na hlavě má zelený klobouk. Na zádech má »krosnu«, do níž sbírá koblihy, pečení a p. Když přijde do stavení, ptá se po štětinách: »Nemáte sáný štetyny?« ^Nekoupíte sáný bíličky?« Vůbec napodobuje zedníky a podobné lidi, kteří chodí »do Rakous* na výdělek a pak špatně vyslovují češtinu. Posledně chodili v Plavě u Českých Budějovic s »perchtou« před 3 roky. —

0 chození s »perchtou« kolují různé pověsti, na př. z Certyně prý také šli s »perchtou« do Záluží. Na cestě však blížila se jim druhá »perchta«, ale mnohem děsnější. Poděšeni útěkem dali se nazpět. Ale strašidlo šlo za nimi. Když pak se uzavřeli, zmizelo také strašidlo, zůsta-vivši na dveřích stopu koňské podkovy. Tu prý tam bylo ještě do nedávná vidět.

Zasloužilý pěstitel lidových zvyků a zábav, Petr Guth, sestavil věrný návod ku pořádání zábavné obchůzky s Perchtou podle lidové tradice na Krumlovsku v Českém Lidu XIII. (1904, str. 227—8). Všecky podrobnosti sestavil tu v zajímavý, zábavný výjev, přesně podle lidového podání, zkušenou rukou znalce zvykosloví lidového.

Perechty v Milevsku.*) Před Třemi králi chodí Perechty. Napřed jde pacholek, oblečený dle starého selského kroje: kožené kalhoty, kožich, na hlavě chlupatou čepici se štítkem (kšiltem), jak nosívali za starých dob sedláci, a v ruce bič. Za ním jde kobyla bílá, která má udělanou hlavu ze sena a prostěradla, dvěma prostěradly je přikrytá a má na sobě bílou sukni. Pacholek ji za uzdu přivede do světnice a řekne: »Dej Pán Bůh dobrý večer! Pantáto, nekoupil byste valacha? Vedu ho až z Huslopeče z trhu.« Hospodář praví: »A jaký je ten valach?« Na to vejdou dovnitř, jen koza zůstane u dveří. Pantáta obchází kobylu a konečně praví: »Je pěkná!« Kočí začne praskati bičem, kobyla začne běhati po světnici, koho může, hodí ho hlavou. Pak ji kočí zavede do kouta, aby se nesplašila. Pak jde děvečka, která je též oblečena dle starého kroje: krátkou červenou sukni, široký fěrtoch, květovanou šněrovačku, bílou košilku se širokými rukávy, na krku červený hedvábný šáteček, na hlavě červený šátek uvázaný na babku (jako nosí Moravky) a v ruce nese dížku. Pak vede kozu. Koza má hlavu dřevěnou s velikou bradou a rohy. Je to člověk, který je také pokryt bílým prostěradlem a na tyči drží kozí hlavu. Za provaz, který visí od hlavy kozy schovaný pod prostěradlem, člověk tahá a koza čelistmi klape. Děvečka s kozou jde doprostřed světnice. Děvečka křičí: »Panímámo, já mám kozičku! To je kozička!« »Proč si ji lak