str. 40
mně první, co je to jedna?* Tázaný odpověděl: >Jeden jest Pán Bůh na nebi.« K druhému: »Pověz ty umě, co je to dvě?« Odpověď: »Dvě jsou desky Mojžíšovy.* . . . Šest? — Šest štoudví kamenných, vínem naplněných. Sedům? — Sedům je svátostí atd.*) Po odpovědích dostávaly děti dárky buď na penězích, nebo jablka, suché slivy a pod. Při examenu byl čert a anděl za skupinou, kde čert v kožiše, na ruby obráceném, s rohama a ocasem tropil neplechu.
Též v Cidlině dělo se chození s Mikulášem za velikého hluku. Dle toho, jak bylo chasy, někdy i dvacet se jich ustrojilo do nejpodivnějších obleků. Přišli tiše, nezpozorované hleděli dostat se do stavení. Družba vstoupí a žádá hospodáře, aby směl průvod »předvésti«. Čeládka domácí, tušíc, co ji čeká, horem pádem utíká ze sednice — ale jest pozdě! Gert, jazyk maje vyplazený, koštětem všechno žene zpět, křičí, řve, škube sebou a kdyby nedržel ho anděl na řetěze, snad by všechno rozsápal. Anděl zazvoní, všechno ztichne: do sednice vejde Mikuláš. Poptav se na chování dětí -i čeládky a nařídiv modlitbu, rozdává dárky. Jeden z chasy položil na stůl kasičku, do níž hospodář svůj příspěvek na dárky vloží. A teď všechna ostatní chasa vhrne se do sednice: žid, cikán, smrt, kominík, Turek na koni a pod. Tento rovnou žene se k měděnci; není-li týž plný, musí ihned děvečka pro vodu a smrt jí k tomu svítí lucernou. Po výprasku, jehož se čeládce vrchovatě dostane, a po mnohé čertovinň průvod o ichází kloně se na všechny strany.
Odkud slovo Mulišák? Co se dotýče původu slova mulišák, známo jest, že Mikuláš volává hlubokým hlasem, aby děti hodně postrašil: »Muli se, muli se!« (t. j. modli se) a odtud prý doslal jméno mulišák neb mu-lisak, jež potom přeneseno na strašáka vůbec.**) Prof. Jan Soukup podal výklad jiný a domnívá se, že slovo mulišák vzniklo z obchůzky svalo-mikulášské, ale původ jeho odvozuje jinak. Povstalo zcela jednoduše přemístěním hlásek. Napišme si slovo: M-i-k-u-1-á-š a pod to: m-u-1-i-š-á-k a škrtejme v obou shodná písmena, počínajíc m; poznáme, že obě slova úplně se kryjí, majíce po sedmi písmenech. Přirozenost a nehledanost výkladu tohoto jest samozřejmá.***)
Na Moravě sv. Mikuláš také hlučně se slavíval okázale v městech i na dědinách. Večer dům od domu chodil sv. Mikuláš za biskupa přistrojený v bílé dlouhé košili, v ornáte s dlouhým lněným vousem, pod mitrou z papíru malovaného a pozlaceného, s berlou v ruce. Anděl bíle oblečený ponášel mu v košíku dárky (jablka, ořechy, sušené ovoce, perník) pro hodné děti a prut na děti neposlušné, cinkaje zvonkem. Mimo to provázela jej Smrť s kosou, v bíle oblečená, několik čertů s řetézem a kladivem, a »LaufW (běhoun) s »tatarem« (tlustým bičem), jímž pod okny práskaje příchod Mikulášův ohlašoval. Svatá hrůza obešla tu děti. K vyzvání Mikulášovu padnuvše na kolena, modlily se Otčenáš a jiné
*) O těchto otázkách viz při sv. Řehoři ve svazku II.
**) Světozor 1882, str. 612. Odtud přejal to Košťál, Dětský věk. str. 125. Srv. Zíbrt. Staročeské výroční obyčeie, 1889, str. 237.
***) Český Lid XV., str. 51. Viz též Jos. Tichánek, tamtéž, str. 106.