str. 41
modlitby. Dlouho ještě potom pamatovaly na bílou smrť s kosou a hrozné čerty s řetězy a s vyplazenými jazyky z červeného sukna. Než i chasa dospělá modliti se musila, sice zakusila chladné lázně v nedaleké bařině, kam ji čerti bez milosrdenství hodili. Do rána sv. Mikuláš naložil dětem za okny doma i u kmotrův a jiných, příbuzných.
Na Budějovicku chodí sv. Mikuláš, baba s dítětem (loutkou), nesouc v košíku otruby pro kozu a v druhé ruce koště, koza s rohama (jde čtvernožky pod plachtou), čtyři svatí, tři »černí« s řetězy.*)
V některých osadách na Vyškovsku, jako v Ruprechtově, slavívá se sv. Mikuláš způsohem zvláště okázalým." V průvodě sv. Mikuláše jdou »svatí«, oblečení v bílých sukních opentlených s mitrou na hlavě, »kněži« též bíle odění pod kvadrátkem, »čerti« slámou omotaní, s dlouhými ohony, »koníóci«, jedou »na koni« (na holi) se zvoncem a ježovinou, kterouž děvčata píchají, rozmanití »hadláci« s měchy a klapačkami, »smrti« v oděvu bílém, černo pruhovaném se šavlemi, jimiž »uřezají hlavy«, »pulbíři«, »kováři«, »zpěváci«, »muzikanti*, »kati«, kteří věšejí, »karušáci«, »žebráci«, »Turci«, »koza« s velkou tlamou a j. Svatí a knězi nakládají, ostatní pokutují.
Na radostný tento den těšívají se děti říkadlem: »Slava buď Bohu našemu i Mikulášovi svatému i také svate Barborce, ať nam naklade v komůrce.*
Nedočkavé děti škádlívají toho večera »šklibkami. Vykládajíť jim, že svatý Mikuláš, veza plný vůz darů, tam a tam vyvrátil. Poněvadž po tmě všeho posbírati nemohl, zůstalo prý tam hojně všelikých mlsů ležeti. Těmto paběrkům říkají šklibky, škliby. Komu se jich zachce, musí tam jíti bos. Leckterý nedočkavý všetečka vypraví se tam nasbírat si těch šklibků. Přicházeje potom s prázdnou a vymrzlý šklebě se od zimy a z nezdaru, dochází posměšné potěchy, že skutečně šklibky našel,**) nebo bohužel že prý přišel pozdě a že jiné děti všechno posbíraly.
Na Přerovsku a na Olomoucku chlapci již asi týden před sv. Mikulášem z rána a z večera praskají z bičů, aby svatý prý »někde neuvíz*, ježto by vůz světcův s hojným nákladem pro uvíznutí do dědiny nedojel.+) Vyprávěla stařenka v Bílovicích u Uh. Hradiště: »A dyž měl chodiť Mikuláš, to gde jaký pacholek, gde jaký pohůnek a ogara (chlapec) malý, to už měli všeci tatary (biče) napravené a jak přišel večír, tak všeci na ně práskali, až sa v dědině žleby rozléhaly. To říkávali, že sv. Mikuláš nemože vyjet« ++)
Na Hané vypravují rodiče dětem: Když se setmí, svatý Mikuláš se spustí s nebe po zlaté laně neb po pantlách a začne obcházeti dědinu v průvodě anděla a čerta, někde i smrti. Oblečen bývá jako biskup. Za
*) Frant. Bartoš: Moravský Lid, v Telči, 1892, str.. 9.
**) Frant. Bartoš: Naše děti, v Brně, 1888, str. a48. — Lakomý: Selský Archiv IV., 1905, str. 52. — Srv. Václavek: Moravské Valašsko L, na Vsetíně, 1894, str. 93.
+) Lakomý: Selský archiv IV.. 1905, str. 51. ++) J. Klvaňa: Český Lid VIII., 1899, str. 113.