str. 41
modlitby. Dlouho ještě potom pamatovaly na bílou smrť s kosou a hrozné čerty s řetězy a s vyplazenými jazyky z červeného sukna. Než i chasa dospělá modliti se musila, sice zakusila chladné lázně v nedaleké bařině, kam ji čerti bez milosrdenství hodili. Do rána sv. Mikuláš naložil dětem za okny doma i u kmotrův a jiných, příbuzných.
Na Budějovicku chodí sv. Mikuláš, baba s dítětem (loutkou), nesouc v košíku otruby pro kozu a v druhé ruce koště, koza s rohama (jde čtvernožky pod plachtou), čtyři svatí, tři »černí« s řetězy.*)
V některých osadách na Vyškovsku, jako v Ruprechtově, slavívá se sv. Mikuláš způsohem zvláště okázalým." V průvodě sv. Mikuláše jdou »svatí«, oblečení v bílých sukních opentlených s mitrou na hlavě, »kněži« též bíle odění pod kvadrátkem, »čerti« slámou omotaní, s dlouhými ohony, »koníóci«, jedou »na koni« (na holi) se zvoncem a ježovinou, kterouž děvčata píchají, rozmanití »hadláci« s měchy a klapačkami, »smrti« v oděvu bílém, černo pruhovaném se šavlemi, jimiž »uřezají hlavy«, »pulbíři«, »kováři«, »zpěváci«, »muzikanti*, »kati«, kteří věšejí, »karušáci«, »žebráci«, »Turci«, »koza« s velkou tlamou a j. Svatí a knězi nakládají, ostatní pokutují.
Na radostný tento den těšívají se děti říkadlem: »Slava buď Bohu našemu i Mikulášovi svatému i také svate Barborce, ať nam naklade v komůrce.*
Nedočkavé děti škádlívají toho večera »šklibkami
Na Přerovsku a na Olomoucku chlapci již asi týden před sv. Mikulášem z rána a z večera praskají z bičů, aby svatý prý »někde neuvíz*, ježto by vůz světcův s hojným nákladem pro uvíznutí do dědiny nedojel.+) Vyprávěla stařenka v Bílovicích u Uh. Hradiště: »A dyž měl chodiť Mikuláš, to gde jaký pacholek, gde jaký pohůnek a ogara (chlapec) malý, to už měli všeci tatary (biče) napravené a jak přišel večír, tak všeci na ně práskali, až sa v dědině žleby rozléhaly. To říkávali, že sv. Mikuláš nemože vyjet« ++)
Na Hané vypravují rodiče dětem: Když se setmí, svatý Mikuláš se spustí s nebe po zlaté laně neb po pantlách a začne obcházeti dědinu v průvodě anděla a čerta, někde i smrti. Oblečen bývá jako biskup. Za
*) Frant. Bartoš: Moravský Lid, v Telči, 1892, str.. 9.
**) Frant. Bartoš: Naše děti, v Brně, 1888, str. a48. — Lakomý: Selský Archiv IV., 1905, str. 52. — Srv. Václavek: Moravské Valašsko L, na Vsetíně, 1894, str. 93.
+) Lakomý: Selský archiv IV.. 1905, str. 51. ++) J. Klvaňa: Český Lid VIII., 1899, str. 113.