stará nakládal křížalky, krajanky, nyní všelicos. Kam nepřijde, děli večer staví talíře za okno a botky pod komín, aby sv. Mikuláš je naplnil. Nehodným nakládá zemáky a řepu. Jak vyslýchá děti ve světnici, známo. Někdy svatý nebývá dosti opatrný a prozradí se něčím, že nepřišel s nebe. Děti hned na maminku: »Maminko, bel to svaté? Nebelto náš Francek?* »Bodeš ticho, děvčesko,« okřikne matka zvědavou, »deť svaté poslóchá za komínem nebo za dveřma,« a jest po vyšetřování. Ráno posílají tetičky a kmotřenky »Mikoláša«, t. j. rozličné dárky.*)

V Uhřičicích u Kojetína se »svafoškem« chodíval »pók«. Někdo oblekl se do dlouhé hanácké košile tímto způsobem: hlavu prostrčil otvorem ňader, límeček na hlavě se zavázal, ruce dal do rukávův a ostatek těla ukryl do podolku košile. V ruce míval sídlo. Když svaťošek se vyptával dětí, pók vlezl pod stůl a sídlem píchal dívky a jiné. Když ho někdo za píchání odměnil kopancem, svinul se jako pavouk a nechtěl vstáti, až ho zdvihli.

Ve Slezsku rovněž těší se děti na sv. Mikuláše. Děvucha z farnosti Pusto-Polomské vypověděla o sv. Mikuláši toto:**) »Jak jsme slyšeli o sv. Mikoláši, byla radosť naše, slibovali jsme, že se budem modlit", až přijde »svatý* v bílých šatech, vlasy spuštěné na důl, ehlopskou, faj-nou košulu na sobě. bílou suknu nepoškrobenou; modrou nebo červenou pentlou opásaný přes jedno rameno a přes pás na jednom boku se nechá viset. Plachtu měl oditou bílou, co jsme ještě neviděli; v ruce březový prut, zvonek a v šatce ořechy, jabka, nějaké cukrovo, pecky, bělky a potřebné věci školné. Též »berlu« někdy drží v ruce. Jak přijde ke stavení, prutem šastá na okno a zazvoní. Děti všeci se uleknou, ukrývají se po koutech. Tatíček lebo stařenka nás těšili, až jdem za stůl se modlit, že by nám nic »svatý« nenaložil. Tuž jsme s velkým strachem poklekali za stůl. Jak jsme klečeli, svatý Mikoláš na dveře šastal tři rázy a zazvonil, a šel pomalučku až ke stolu. Tam zostane stát a hrubým hlasem vyzývá: Rykajte! Potom se ptá: kolik je Pánů Bohů a v kelko osobách, jestli posloucháme? Potom nám naložil, a prut dal na trám do »škalby« nebo tatíčkovi. Ještě nám dal pěkné naučení, jak máme doma, ve škole, v kostele poslouchat, že za rok zas přijde. Někde naložil za okno šaty, a rozmanité věci; děti ráno se radovaly.

Sv. Mikuláš bére též s sebou »zlého« (čerta), ve Slatině »krom-puse«***) zvaného. Za zlého se strojí mužští svobodní i dívky. Oblečou na ruby kožuch dlouhý až po zem, potom se opášou řetazama; červené sukno mají místo jazyka. Též provízlama se povážou. Jak je v domě které děto neposlušné, nejvíce synci, tuž »zlý« ho potahá a naloží mu kobzolí, klaky, řepy.«

Sv. Mikuláš mívá v družině anděla, ďábelka a sluhu; někdy si též sám vyjde. Děti bájí, že po svatvečeru Mikuláš spouští se s nebe na věži