a pak na zemi. V Hrabyni povídají, že spustí se »po zlatej loně na věžu a jede potem na bilym šimlu do Bilovca na jarmark, nakupovat pro děti.<

Někde jezdil a jezdí Mikuláš na koni, který se sestrojil ze dvou řešet. Jedna řičice dala se na předek a druhá na zad. Obě se pokryly, by jich nebylo viděti; z předu se postavila nějaká koňská hlava, k zadní řičici připojil se ocas, a kůň byl stvořen.*) ^V Tisku do nedávná někdo z komonstva Mikulášova nesl svému pánovi »hojkacího, dřevěného koníka, jaký se dětem kupuje; na tohoto koníka sv. Mikuláš ve světnici sedl a hušal se.« Když odcházel z domu, rodiče mu děkovali: »Děkujeme vam sv. Mikolašku, a prósimy vas přijeďte za rok zas.« Čert míval obyčejně vidly, často pak některé dítě odnesl na postrach nebo pro smích.**)

Choděnie s Mikulášem na Slovensku: V den sv. Mikuláše, večerním časem, mládenec, obyčejně z přátelstva, na způsob strašidla oblečený, zvonec v levé, karabáč neb prut v pravé ruce nesoucí po domích chodí. Zacenkav pak pod oknem nneb ve dvoře vejde do příbytku, dítky se v tom kde mohou skrývají, on pak temným hlasem takto mluví: Děti! já som Mikuláš, modlíte sa otčenáš: Mrcha dětom nesem korbáče, dobrým ořechy a koláče. Dítkám, které se znají .modliti, dá ořechy, koláče neb peníze ; které pak neznají aneb nechtějí, ty postrašiv a pošibav, odchází.***)

Býval prý na Slovensku čert velikým rabiátem. Tam bývala Mikulášem paní učitelová, již provázel manžel její, ubraný za čerta. Mikuláš rozdával hodným dětem obrázky a růžence, čert vyplácel nezbedům holí. Také prý se však podobné výplaty dostávalo i gazdovi a gazděně, málo-li V roce pamatovali dary na špižírnu učitelovu. Z té příčiny sypou se čertu do koše různé dary, jako láhve vína, máslo, vejce, mouka, slanina a de-setníčky; neboť čert má dobrou paměť. Uskoupil-li se někdo, pak se mívá na přesrok při slavnosti Mikulášské po pěti.+)

*

Radost i zábavu působily (již pomalu také všecko vyhynulo) hračky a pečivo na sv. Mikuláše. Budoucí památce a snad pro napodobení zachráním několik vzorů a ukázek z trhu Mikulášského po městech a osadách v zemích českých.

Den sv. Mikuláše býval v Jindř. Hradci velikým svátkem rodinným, v pravdě národním, byť i nebyl svátkem zasvěceným. Jest to vedle vánoc v celém roce svátek nejradostnější, na něj těší se již několik týdnů napřed malí i velicí, nejvíce ovšem mládež, která z tohoto svátku také největší kořist si odnáší. K oslavě lidové památky tohoto světce přispívají na trhu mikulášském nejvíce pernikáři a pekaři příležitostnými výrobky, jež rodiče dítkám v předvečer svátku na oknech nakládají, ++)