str. 150
skij190) a jeho veliký nástupce T. H. Ševčenko. V přečetných variacích najdeme společný obraz základní: básník obklopený nekonečným tichem stepi slyší v duchu „pradávných bojů hluk", vzpomíná krvavých srážek, jichž pamětníkem jest pouze osamělý kurhan, stepní mohyla vyčnívající jako malá výspa v zeleném moří.191) Toto thema přejal též Ritersberg oslabiv značně jeho poetickou účinnost, poněvadž nezmohl obtíží jazykových. Omezil se na pouhý zlomek, locus communis polské romantiky, ale má zásluhu — ojedinělou v oné době'— že se odvážil na ukrajinskou látku, neboť hojnější ohlasy objevily se teprve koncem let padesátých.
Nedostižnému vzoru svých vlastních básní chtěl se Rittersberg přiblížiti aspoň překlady, V Květech 1843 přeložil ze Zaleského dumku (Hetman Kosinský' (Dumka Hetmana Kosińskiego), tamže 1844 „Zpívající jezero" (Śpiewające jezioro")192) a v Čes, Včele 1844 „Ku kytaře" (Do Gitary), Jeho znalost spisovné češtiny nestačila ovšem na básně, jejichž hlavní předností jest podivuhodná hudebnosť veršové formy, ale upravil aspoň cestu pozdějším překladatelům.
Po stopách Rittersbergových šel zejména J. Kolář, který podal přebásnění mnohem zdařilejší.193)
Seznamuje české čtenáře s tvorbou předního mistra polského verše, nezapomínal Rittersberg ani na druhou stránku vzájemných vztahů českopolských. Ovládal jazyk polský výborně a navázav málo let před svou smrtí styky s vilenským archeologem A. H. Kirkorem, napsal do časopisu Teka Wileńska stať „Krótki zarys historyi literatury czeskiej" (I 1857).194) V úvodě Oznamuje, že připravuje řadu článků o české literatuře a proto podává polským čtenářům především stručný nárys českých dějin podle Jungmannovy Historie. Stav literatury oceňuje střízlivě, připouští, že „Mickiewiczów ani Puszkinów niestety níemamy; niejedna gwiazda Parnassu polskiego mogłaby u nas bezpiecznie za słońce uchodzić" (str. 264). Z básníků plnou chválu vzdává vedle Čelakovského zejména Erbenovi, který jako básník ryze národní stojí nejvýše. V závěru slíbil serii úvah o našem školství, o- museu a Matici české, o knihovnách, divadle, hudbě a výtvarných umě-
160) Užíval pseudonymu „Molhyía".
161) Srovn. ,Step' B. Zaleského, Urywek z poematu Stepy' G. Zíeliňského (Bibl. Warszawska 1844 II), maloruskou dumku Metlinského ,Step', báseň „Mohyla" A. Timofejeva (přel. Čelakovský v Č. Č. M. 1837). Srovn, J. Tretiak: Bohdan Zaleski 1802—31 a znamenitou rozpravu N. P. Daškeviče: Отзывъ о сочиненш г. Петрова: Очерки исторiи украинской литературы XIX стольтiя. (Отчетъ о XXIX. присужд. наградъ гр. Уварова).
192) Vynechal strofy 7, 14, 15, 19, 20 (Srovn. Poezye J. В. Zaleskiego Lwów 1838).
193) .Zpívající jezero' (Lumír 1854 II); Dumka Hetmana Kosinského (Č. Č. М,-1857); .Epilog k Rusalkám" (Lumír 1855 II); .Rusalky' (Lumír 1863 I). „Pějící jezero" přeložil po třetí J. Roth v Rodinné Kronice 1864.
194) Z dopisů A. H. Kirkorovi (Slov. Sborník IV) víme, že Rittersberg chtěl sbírati pro vilenské museum české knihy a nabízel se sestaviti slovník česko-polsko-růský, chtěl napsati obšírnou biografii Hankovu (polsky), staf o literárním ruchu ną Moravě atd. Kirkor želel velice smrti Rittersbergovy.: Psal Hankovi: „Śmierć każda jest przerażającą, ale śmierć takiego pracownika — jest niedźałowaną dla nas zaś okropną nawet, bo mieliśmy w nim takiego gorliwego pracownika i stałego korrespondenta." (Francev, Письма къ ГанкЪ 492).
|
|
