nich, o válečnickém umění starých Čechů — bohatý program, z něhož bohužel vyplnil jen malý zlomek. Ve IV. roč. (1858) otiskl článek „Muzeum czeskie w Prądzie", ale dalši činnost přervala smrt.195)

*

Životní dílo Ritter sbergovo zůstalo fragmentem. Pokusil se v četných oborech, ale v žádném nedosáhl plného úspěchu, třebaže téměř v každém pojí se k jeho jménu iniciativní myšlenky. Vytkl si jako kritik daleké cíle, nedostihl jich však v umění ani ve vědě; chybělo mu pronikavé nadání a jeho vědomosti byly spíše rozsáhlé než hluboké. Byl z talentů, které к plnému rozvoji potřebují volné, vyspělé žurnalistiky — nenašel jí v naší literatuře čtyřicátých a padesátých кt, kdy po krátkém rozkvětu nastala úplná ochablost. Přes to bude v dějinách českého písemnictví uváděn jako hudební kritik, jako typ všestranného literáta, jako zajímavý zjev doby přechodní, která epigony romantismu postavila naráz před složité problémy praktické politiky.

V době, kdy Zap a Rittersberg opustili Halič, vie stísněných poměrech let padesátých, kdy ostatní lvovští Čechové umlkali, zůstával Václav Dunder svědomitým zpravodajem a pilným spisovatelem v o-boru národopisném. Kratičká zpráva v Ritegrově Slovníku Naučném197) psaná ještě za života Dunderova, se stručnými datv biografickými a s kusým výčtem časopisů, do nichž přispíval, zůstává jediným pramenem umožňujícím přehlédnouti činnost tohoto skromného pracovníka, jehož jméno nemůže chyběti v dějinách našeho národopisu: byl významným členem skupiny spisovatelů, kteří ve svém haličském působišti nezapomínali na českou literaturu a udržujíce horlivě styky českopolské prohlubovali také naše vědomosti o životě a tradicích haličských Malorusů.

Přes třicet let byl Dunder spolupracovníkem našich časopisů194) jako referent o hudebním ruchu polském a ruském a o společenském životě v haličských městech, jako autor statí folkloristických a literárních i jako překladatel polské beletrie a lidových tradic maloruských, jež namnoze zapsal přímo z úst lidu.

Našemu národopisu prospěl nejvíce podrobným vylíčením výročních obřadů a obyčejů polských a mialoruskýchl První články otištěné v Pražských Novinách 1850199) připomínají svými náměty obrazy Zapovy, avšak Dunder postoupil ještě v témž ročníku к cenným přehledům obřadů jarních, letních a zimních,20.0) jež po několika letech shrnul v „Obrazy