a květy z duševního a básnického života Slovanů východních". (Koleda III 1853.)201) Počíná jarem, nej důležitější dobou pro lid rolnický, popisuje zvyky velikonoční, svátky svatodušní, žně, život na podzim (píástky) a v zimě. Všude sděluje hojně písní, —• jež opatřuje poznámkami usnadňujícími porozumění — lidových podání, anekdot a vlastních vzpomínek. Popisy jsou spolehlivé, beze vší mylhomanie a při tom podrobné, neboť Dunder neomezuje se na oblast maloruskou, nýbrž přihlíží též к obdobným zvykům polským pokoušeje se zaujmouti stanovisko srovnávací. Novinkou byly hojné ukázky písní obřadních čerpané jednak z tištěných sbírek (Pauli, Rusalka Dněstrovaja) jednak z vlastní zásoby autorovy, Maloruský rok na vsi doplňují „Nástiny ze života Rusínů" (Koleda IV 1854),202) instruktivní obrázek lidového života od kolébky do hrobu. Popisuje obřady svatební „jejichžto bohatá rozmanitost a přesnost nejvíce svědčí o přirozené a nepokažené povaze Rusínův a zároveň í o jejich hlubokém citu", zvyky a pověry při narození dítěte a posléze pohřeb připojiv pohrebmi naříkání, — tehdy málo známá — jež sám slyšel.203)

Lidové obyčeje jsou mu důležitou pomůckou pro studium národní povahy: „Nejsou to vždy vážné a velké události, jež podávají nám o životě národův pravé ponětí, často i podrobné zpytování více méně významných obyčejův a zvykův, jevících se jak v tiché domácnosti, tak též i pří hlučných slavnostech, a zvláště květy ducha jeho: písně, pověsti a přísloví, valně mohou přispětí к pravému jich seznání" .... (Koleda III 163.) Proto všämal si zejména obřadů lidu maloruského, které „jsou zvláště v ohledu bájeslovném veledůležité, majíce do sebe hluboký symbolický význam" .... (ib. str. 178.)

Tento názor o významu lidového podání prozrazuje ovšem silný vliv Šafaříkův a Grimmovy školy, avšak příznačné jest, že Dunder nepodlehl svodům fantastického mythologisování —■ jako tolik našich diletantů —, že se nepouští do marných kombinací a bezpodstatných dohadů zůstávaje vždy na bezpečné půdě věoného popisu. Toho rázu jsou na př. jeho „Přísloví a pořekadla dílem z bájesloví Rusínů" (Koleda IV 1854), stručné výklady o některých postavách maloruské dae-monologie (Blud, Nužda, Rachmane, Drymota atd.) spolu s pořekadly, v nichž se tato jména vyskytují.204)

Halič poutala D.uindera nejen bohatstvím lidového podání, ale i národopisnou pestrostí. V Koledě (VII) pojednal stručně o sektě Chassidů,205) o Fíliponech, o Arménech v Haliči a v Bukovině zase jen v prostých črtách popisných, přizpůsobených vzdělavatelnému směru Koledy, ale nestranně a s realistickou věrností připomínající skizzy Zapovy. Rozdíl jest ovšem patrný: Zap všímá si všech vrstev společenských tedy i šlechty, kdežto Dunder soustředil se téměř výlučně