na lid maloruský jsa v tom směru předchůdcem Františka Řehoře, třebaže se mu nevyrovná ani počtem and důkladností svých prací.

Správné vědomosti o lidových tradicích šířil Dunder také překlady. V Lumíru (1851 I) otiskl čtyři „rusínske národní kazky čili povídky", ve III, roč. Koledy (1853) dvě pohádky („O třech zakletých princeznách" a „O loděch kozáckych čajkami zvaných"), v roč, IV. 6 anekdot (dvě přetištěny z Lumíra), v Kalendáři Koruny České (IV 1870) „staropověst z Červené Rusi z okolí Lvova" (o útěku sv. rodiny do Egypta) a tamže (V 1871) čtyři aetiologické bajky „čerpané z národních úst na Červené Rusi z okolí Zloclzowa".206)

Jest známo, že mimo sborník Erbenův207) měli jsme dlouho jen málo ryze lidových ukázek z prosaických tradic ostatních národů slovanských; zásluhou Dunderovou byla tato citelná mezera naší pohádkové literatury vyplněna aspoň z části.

Ve II. sv. korespondence Holovačkého (str. 386 n.) jest také jeden dopis Dunderův z r. 1858, z doby, kdy Hclovačkyj připravoval svou velikou sbírku písní maloruských. Dunder odpovídá, že jeho zásoby písní maloruských jsou vyčerpány. Poslal prý mnoho písní (též polských) spolu s nápěvy do Brna, kdež r. 1851 vycházela „Sbírka písní slovanských", ale vyšlo prý jen 30 písní a mezi nimi 4 maloruské, ostatní zůstaly u vydavatelů. Tolik Dunder. V musejní knihovně jest tato sbírka20S) — litografovaný sešitek malého formátu obsahující texty namnoze umělého původu — ale není bez významu, neboť máme v ní jednu z prvních antologií lidových písní slovanských s nápěvy. Dunder sbíral jistě i později, zejména když r. 1860 byl přesazen zase do Lvova a jeho písně měly značnou cenu, poněvadž byly zapsány výborným hudebníkem209) a znalcem dobrého vkusu, avšak pozůstalost jeho zmizela patrně beze stopy. Ze svých studií o lidových písních uveřejnil Dumder, pokud vím, jen bibliografický přehled slovanských národních písní, nejdříve polsky (v časopise Przyjaciel domowy 1857) a r. 1861 též česky (v Daliboru). Jest to známý přehled Šafaříkův doplnený novými sbírkami, mezi nimiž chybějí sice na př. práce Kulisový a důležitá sbírka Metlinského (1854), avšak v polské literatuře, chudé na práce toho druhu přehled působil jistě dobře,

V přečetných dopisech zasílaných našim časopisům z Krakova a ze Lvova210) všímal si Dunder vedlle běžných událostí a zpráv úředních zejména života uměleckého a hudby. Přispíval též do varšavského časopisu „Ruch muzyczny" a v Daliboru (1859) otiskl stať „Pohled tna stav hudby v Rusku" psanou celkem v duchu Rittersbergově, napsal životopis Moniuszkův (Dalibor 1860) a sestavil „Polská hudební přísloví". (Dalibor 1859.)