V úvahách literárních omezil se Dunder na písemnictví maloruské,211) V Pražských Novinách (1860 č, 102) referoval souborně o „literatuře rusínske" zmíniv se mimo jiné též o novém vydání básní T. H. Ševčenka, Jemu věnoval v Osvětě (1872) obšírný článek. Používaje prací Kulisových vylíčil životopis Ševčenkův a podal podrobné obsahy hlavních děl básníkových — nejvýše kladl Ilajdamaky — jakož i hojné výňatky (v orig.) s prosaickým překladem nebo jen vysvětlivkami. Touto statí prospěl nám Dunder jistě nejvíce — jest to jedna z prvních přehledných studií o Ševčenkovi v naší literatuře.212)

V obsáhlém programu, v němž Karel Havlíček s radostnou důvěřivostí mladistvé odvahy rozděloval sobě i přátelům úlohy životní, zaujímaly význačné místo cesty po Evropě. Přísný к sobě i к jiným, chtěl své nadání a houževnatou energii postaviti na řadu let do služeb slovanské gramatiky a dějin literárních, vedle toho však uložil si pro-cestovatí důkladně východní a jihovýchodní Evropu, Tato snaha opa-třiti si o životě ostatních národů slovanských zprávy objektivní založené na přímém názoru, jest důležitou složkou emancípačního úsilí české vědy postoupítí od pouhého přejímání vzorů cizích к badání samostatnému — že se projevilo i v národopise jest jistě v neposlední řadě zásluhou všestranné iniciativy Šafaříkovy a jeho přesné metody zdůrazňující nutnost bedlivějšího studia pramenného.

Významná myšlenka, z níž vyrostly Obrazy z Rus, byla též hlavní vzpruhou činností tří spisovatelů, kteří v letech čtyřicátých žili v Haliči a objasňovali tamější poměry společenské, národnostní i literární. Trojím cílem, který si vytkli, buiditelským, uměleckým a vědeckým., byl dán směr celé jejich práci, Zapovy studie literární a národopisné, hudební úvahy Ríttersbergovy, Dunderovy stati zvykoslovné přinášely mnoho nových poznatků, ale pohádaly též domácí produkcí literární ukazujíce na látkové i tvarové bohatství lidové poesie maloruské a na díla polských umělců, kteří z něho těžili. Zap a Ríttersblerg pokusili se'vyvoditi ze svých theorií důsledky umělecké, tento jako povídkář a básník, onen svým dílem cestopisným, ovšem s tím rozdílem, že Rittersberg nezmohl látek, jež si vyvolil, kdežto Zap dosáhl plného úspěchu omeziv se prozíravě na prostý genre popisný. Výchovným tendencím uměleckým sloužili všichni též jako, překladatelé, Zap a Dunder v obonu povídkové prosy, Rittersberg jako básník. Jejích příkladem — hlavně programními články Zapovými — řídili se spisovatelé ostatní, takže ve dvacetiletí 1837—57213) naše literatura překladová byla zaplavena polskou beletrií; byla to arci většinou díla autorů,