kteří dovedli sestoupiti na úroveň průměrného vkusu, pěstujíce vedle líbivého genru historického obvyklé „povídky ze života", avšak lidové sceny — třeba romanticky zabarvené — jakož i staropolské prostředí šlecbtické, poutaly novostí a kromě toho byly tyto práce dobrou prů--pravcu pro beletristy domácí.

Všickni tři přišli do Haliče v době nad jiné památné. Literatura polská opřená o staletou tradici, podporovaná vlivnou a bohatou aristokracií dosáhla právě díly svých velikých duchů výše světové, kdežto Malorusové byli v samých počátcích svého literárního vývoje a hrstka studentů, seminaristu a duchovních toužících pcvznéstí řeč lidovou na jazyk spisovný, izápasila s obtížemi, jež dovedlo překonati pouze nadšení vzácně obětavé, Obraz tohoto dvojího prostředí literárního zachycený ve zprávách Zapových a Dunderových byl pro naše spisovatele vysoce poučný. Nízká úroveň písemnictví malonu]ského pripomínala jím počátky našeho obrození a dovolovala přehlédnouti s uspokojením vykonanou dráhu, skvělý vzor polský kázal však neradovati se příliš z dosažených úspěchů, nýbrž napínati síly к cílům vyšším. Rozdílná úroveň obou literatur zračí se též v obsahu úvah našich Ha-líčanů. Jedinou pýchou haličských Malorusů bylo tehdy slovesné umění lidové —■.proto Zap refie ruj e o sbírkách písní, Rittersberg analysuje nápěvy a Dunder překládá lidové anekdoty a pohádky; ve statích

0 literatuře polské převládají zase díla polských romantiků a tato stránka činností Zapovy měla pro vývoj naší poesie význam nemalý, neboť s výtvory Malczewského a Goszczynského vracely se k nám —■ pod vítěznou vlajkou polskou —- ideály К, H. Máchy, A s básněmi ukrajinské školy pronikl k nám svěží proud maloruských látek. Byly sice zabarveny elegíckým historismem polských „Ukrajinců", ale právě proto nadchly generácie, které toužily po dumách z českých dějin a „oslavovaly mohyly, poněvadž v živých nebylo velikostí,"

Tím lze snad též vysvětliti, proč Zap nevěnoval pozornosti poesií Ševčenkově, proč vůbec autor Kcbzara byl u nás oceněn poměrně pozdě: nevadila jen malá znalost maloruských dějin, nýbrž realismus básníkova díla, především však onen hluboký ton sociální, jemuž porozuměla teprve generácie Nerudova. Proto v naší poesii po řadu desetiletí žíl — s určitými obměnami — typ kcfcáka, jak jej vytvořil ve svých dumkách В. Zaleski, typ, jehož některé rysy mají sice oporu v lidové poesii, ale sloučeny v celek tvoří postavu vysněnou;.

Nedostatek úvah o maloruské literatuře nahradili naši zpravodajové plně svými informacemi o životě rusínskeho lidu. Jejich studie nejsou sice tak soustavné jako monografie Vahylevyčovy a Holovačkého, ale vyrovnají se jím svěžestí a jsou prodchnuty stejně vroucí láskou k robotníkovi, ano Zap odvážil se proti nevolnictví protestovatí daleko ostřeji než Holoväčkyj. Neméně důležité byly dopisy z Haliče. Sporým zprávám toho druhu, které jsme měli dříve, chybělo širší hledisko a ňestrannost, teprve Zap, Rittersberg a Dunder dalf nám informace spolehlivé, teprve jejích, dopisy vylíčily kriticky vadlý

1 přednosti společenského života haličského, kárajíce současně maloměstský ton, který vládl u nás. Manželé Zapoví pokusili se i po té stránce o účinnou propagaci; v jejich domácnosti vznikl jeden z prvních salonů pražských, u nich scházeli se Erben, Ríttersbérg, Staněk;