Na jih cd uhelné pánve ostravské, která následkem neobyčejně mobuitného přistěhovalectví vykazuje poměry zvláštní, vlastně nemusí a ani nemá býti sporu o to, kde začínají Poláci a končí sídla česká. Máme před sebou jíž 4 sčítání, při nichž zjišťován cbcovací jazyk, který zde zastává opravdu místo národnosti, poněvadž lidu chybí vůbec schopnost určiti filologickou příslušnost nářečí, jímž mluví, a výsledky jejich jsou přes přechodný ráz tamějších dialektů stálé a neměnné, kdežto na Orlovsku, mezi Ostravou a Fryštátem máme dosti dokladů úplné přeměny národnosti celých obcí během jednoho desítiletí, arci jen na papíře, ne ve skutečnosti. Podobně jako ve východních stolicích slovenských jest rovněž úřední stanovení národností osad úplně ilusorní následkem stálého kolísání v záznamech. V okresu těšínském a na pomezí okresu f rýd eck ého a těšínského jest naproti tomu národnostní hraníce česko-polská docela bezpečná, ačkoli se neshoduje s hranicí j a z y k o v o u, jak ji určuje moderní dialektologie. Naposledy rozhraní jazyka českého a polského na místě studoval Polák K. Nitsch, posunuje je značně dále na západ, než jak bylo vedeno dosud, a řadu vesnic do té doby považovaných za české jmenuje polskými.

Nemáme příčiny poohybovati o tom, že vše, po uvádí, odpovídá úplně pravdě, i kdyby nebylo jeho návrhu, aby smíšená komise českých a. polských linguistů celé území znovu probádala, a přece posiuimcvati hranicí českopolskou dále na západ a dovolávati se lin-guistiky, že řada obcí neprávem jest Čechy odňata Polákům, jest věc marná a bezúčelná. Národnostní (ne jazyková) hranice českopolská jest tu dána něčím jiným, mnohem hlubším a důležitějším, než jest několik charakteristických znaků jazykových, které dávají nářečí určité osady ráz toho kterého j azyka, nebráníce arci nikterak možnosti snadného vzájemného se dorozumění s obcemi sousedními, jež učený filolog podle určitých známek v jejich nářečí připočte národů druhému. Jest dána různým vývojem obyvatelstva v dobách minulých, a především různým utvářením se duševního jejich života po mnoho generací, jak nejjasněji ó tomto rozejití se svědčí rozdíly konfesijní,

České území v Těšínskou na jihu.od pánve ostravskokarvínské jde až tam, kam sahají vesnice čistě katolické, a polské území začíná tam, kde začínají obce evangelické nebo smíšené, v nichž evangelický živel jako vnitřně silnější si asimiloval katolický. Národní rozhraní česko-polské jest tedy totožné s rozhraním konfesijním, přihlašování к české národnosti na jedné a polské na 'druhé straně, které mimo jiné došlo svého výrazu zvláště zavedením příslušného jazyka do škol, nebylo, založeno na charakteru nářečí, nýbrž na zcela rozdílném duševním a vnitřním životě obyvatelstva vesnic katolických a vsí evangelických. Tento rozpor jest mnohem hlubší a závažnější, než aby jej mohla překlenoutí shoda nářeční, a všecky pokusy uvésti národnostní hranici českopolskou ve shodu s jazykovou vyzní na prázdno, dokud nezmizí konfesijní vliv na cit, nazírání a duševní život lidu, anebo aspoň pokud agitace založená na příslušenství jazykovém nepřemůže účinku různosti náboženské. Kde není tohoto dělítka konfesijního jako právě od Šumbarku na sever v pánvi karvínské, tam následkem velmi problematického rozlišování jazykového panují velmi prudké spory a vedou se těžké boje, jak z národního života slezského jest zajisté s dostatek známo.