Vyložili pak původ této hranice českopclské jest úkolem historika, který na základě dějinného materiálu má nám vyložiti nynější konfesijní rozvrstvení na Těšínsku a při každé osadě, o niž nám při národním určení jejího obyvatelstva jde, ukázali, proč jest dnes katolická resp. protestantská (nebo smíšená).

Jako lze touto metodou stanovití pevně rozhraní mezi národem českým a polským, tak lze týmž způsobem bezpečně stanovití národnostní hranici mezí Slováky a Ukrajinci v severních Uhrách.

Jest známo, že o hranici slovensko-ukrajinskcu v severních Uhrách byly vedeny četné a velmi živé spory vědecké, poučení o nich podává nám zvláště Národopisná mapa uherských Slováků prof. Niederl a, kterážto sama opět dala podnět k novým kontroversím a také к novým studiím tohoto předmětu. Od té doby zvláště studie Hnatjukovy a ještě více Czambelova kniha „Slo-venrká reč a jej miesto v rodine slovanských jazykov. I. odd. 1. čiastka: Východnoslovenské nárečie" (Turč. Sv. Martin 1906) osvětlily problém, o nějž Jde. po stránce jazykové. Na základě práce Czambe-lovy zrevidoval prof, Niederle svoje určení hraníce slcvensko-ukrajínské v článktu „Nová data к východní slovenské hranicívUhrác h", v Národ, Věstníku čessloy, IL, 1—3, к němuž přiložil zrevidovanou a opravenou národnostní mapu čtyř východoslovenských stolíc (spišské, šaryšské, zemplínske a užhorodské).

Jazykovou situaci na pomezí slovensko-ukrajinském můžeme tedy považovatí nyní již za vyjasněnou. Tím však není ještě řečeno, že jsou jasné národnostní poměry těchto končín. V krajích, jichž obyvatelstvo mluví nářečími přechodnými mezi dvěma příbuznými jazyky, nelze se cpřítí pří stanovení národnosti jen o mluvený jazyk; poukázáno bylo shora na jiné okolnosti určující příslušnost národní a zvláště akcentován význam příslušnosti konfesijní pro cítění národnostní. Tento moment padá zvlá|tě na váhu v severních Uhrách, vždyť se tu stýkají dva národové, kteří již cd dávných století jsou od sebe odděleni docela zřejmě svým náboženstvím, a vyrovnání, které v tomto ohledu z části mezí nimi nastalo, jest dílem vývoje mnohem pozdějšího.

Jako na Těšínsku národní území české jde až po čáru dělící od sebe vesnice čistě katolické a evangelické, resp. smíšené, tak všeobecně lze říci o severních Uhrách, že ukrajinské území souvisle sahá až tam, kam se táhnou obce čistě řecko-katolícké, kdežto obce římskokatolické a obce konfesijně smíšené s většinou buď tou neb onou jsou slovenské. Ukrajinci jsou vesměs — až na jednotlivce, kteří přišlí dříve ze západu a rozptýleně se usadili v oblastí ukrajinské — sjednocenými, avšak obráceně ne všichni uniate jsou Ukrajinci;, ti, kteří přišli v úzký styk se živlem slovenským příraáležíce s ním téže obci nebo téže- skupině osad, asimilovali se mu již od dávných, let jazykově i národnostně a stali se Slováky. Na území smíšeném, v němž žijí římští i řečtí katolíci pomíšeni vedle sebe, j est. převaha slovenského živlu, o jehož postupu se tolik mluvívá, následkem větší jeho íntelek-tuelní výše nesporná, avšak na území ryze řecko-katolickém jest pronikání slovenského jazyka a slovenského národního, vědomí patrně mnohem pomalejší, než jak se obyčejně soudívá. Vysvětliti vznik nábožensky smíšeného území na východním Slovensku a vůbec rozložení sídel jednotlivých konfesí náleží opět historikovi, prostudování ná-