přihlášeno 23.489 obyvatelů. Poněvadž „jiného" mateřského' jazyka jest 1.034 lidí a ti jsou většinou Poláci, možno odhadnoutí počet Poláků v osadách původně (t. j. v druhé polovině 19. stol.) polských na 24.000; napočítaných 696 Maďarů jest jistě příliš mnoho, za to ale jest tu něco přistěhovalých.Slováků, pak cikánů a j„ takže jsme oprávněni volili tuto číslici. V rozptýlených dříve nebo dosud většinou německých obcích polského území bylo napočítáno 488 Slováků (t. j.. Poláků), v ukrajinské Osturně 250, v konfesijně smíšeném Grana-stově a Mníšku 565, v severní polovině kežmarského ostrovu německého, až pokud můžeme předpokládati zasahování vlivu polského, 2780, něco málo dále v lukrajinských obcích, a posléze rozptýlení ha-ličtí přistěhovalci v celé Spiši, kteří se hlásí к polskému jazyku; těchto Poláků bylo r. 1900 napočítáno 1826, z posledního sčítání nejsou ještě uveřejněny zprávy. Podle toho všech Poláků v celé stolici spišské bylo by přibližně 30 tisíc, původního polského domorodého obyvatelstva v souvislých sídlech a nejbližším sousedství asi 28 tisíc.

Starší údaj Šemberův a mladší Czambelův, poněvadž vycházejí z téhož základu, pohybují se na téže výši. Šembera uvádí r. 1876 odhad 27,213 Poláků, číslici na tehdejší dobu příliš nízkou; obce polské měly r. 1867 29,534 a r. 1880 30.420 obyvatelů, data Šemberova měla tedy býti značně vyšší. Vysvětlíme si je tím, že Šembera nedbá jednak polských menšin na ostrově Kežmarském, jednak ani polských ostrovů tamtéž а к německým obcím počítá 2 nyní polské obce území souvislého. Czambel spokojuje se toliko počtem všeho obyvatelstva obcí polských i s j i no jazyčnými menšinami a udává jej na základě sčítání z r. 1900 na 30.П1 duší, v čemž však jsou započteny 4 polské obce stolíce zemplínske.

Poláci čítají namnoze svých příslušníků ve spišské stolici mnohem více. Naposledy G. S mól ski ve Świat Słowiański, 1914, jmenuje číslici 50.000, srv. J. P á t a, NVČ. 1914, str. 234. Je to odhad agi-tační, nikoli získaný na základě vědeckém; stejným právem mohli bychom pak všecko slovanské obyvatelstvo spišské stolice nazvatí polským.

Srovnáme-li data, jež sloužila Šemberovi za základ jeho odhadu v polovine let sedmdesátých minulého století, a data nejnovější, vidíme hned, v jak nepříznivých poměrech žije polský lid ve Spiši. Území jím zaujaté jsou chudé, horské kraje, které nestačí vyživiti všechno své obyvatelstvo, tím méně udržeti v sobě nový jeho dorost. Smutné hospodářské poměry nacházejí nejjasněji svůj výraz v úžasně silném vystěhovalectví a přímém úbytku obyvatelstva, který nejen nepovoluje, nýbrž čím blíže к přítomnosti, tím jest intensivnější. Za 3 desítiletí od r. 1880 klesli počet obyvatelů souvislého území polského (bez ostrovů) z 28.820 na 24.636, a to v prvém období o 2'6%, v druhém o 5-5% a v posledním jíž dokonce o 7"2%. Hlavní masa vystěhovalců směřuje patrně do Spojených států amerických, v nejbližším okolí usazuje se jen malá část, ta pak arci má velký význam národní jakožto nositel expansivností národní na účet národů sousedních, jež vytlačuje po-nenáhlu z jejich sídel.

Nějakých patrných změn v národnostních poměrech obcí polských nemůžeme ani čekati, ježto jsou —■ mime obě městečka — skoro ve-