slovensky a uvádí jí výslovně mezi obcemi, kde řečtí katolíci jsou jazyka slovenského. Škoda, že se nedovídáme, učinil-li tak na základě vlastního pozorování nebo na podkladě zpráv, jichž se mu dostálo od jiných. Poslovenštění jazykové této nepatrné obce bylo bv snadno vysvětlitelné jejím vklíněním mezi obce slovenské. Že však dosud není dokonáno, vyplývá z toho, že řecko-katolické obyvatelstvo znovu je přihlášeno za Ukrajince. Jak jazyk v těchto krajích vůbec jest měřítko velmi problematické pro určení národnosti, vypllyne nám nejlépe ze srovnání dialektického ukázky z Vyšných Repáš (slov.) a Nižných Re-páš (ukr.) uCzambelana str. 252 a 459. Vliv ukrajinského nářečí proniká tu vůbec do obcí slovenských, zvláště kde jsou dosud sjednocené menšiny, srv. Czambel, 1. c. str. 120.

Populační vývoj celé této skupiny sjednocených obcí, jež všechny přes jazykové pochybnosti i officielní statistiku musíme dosud řaditi do oblasti národnosti ukrajinské, jest velmi nepříznivý. Postižena jest vylidňováním následkem chudoby osad ještě mocnějším než území polské. V letech osmdesátých ztratily 3% svého obyv., v letech devadesátých už 8'7% a v prvém desítiletí nynějšího věku ztenčil se počet obyvatelů dokonce o úžasné číslo 14*7%. V Jakulbíanech ubylo za deset let více než 20%, od r. 1880 celá třetina.

Ježto ukrajinské obce tvoří h'llubcfcý zářez do území slovenského, není divu, že přes silné odlidňování římsko-katolícké menšiny (hlavně slovenské) v nich sílí; od r. 1900 stoupl počet římských katolíků z 276 na 348, zatím co řeckých ubylo z 5176 na 4339. Ve třech obcích Pcd-proči, Torysce a Hodermarku (zde patrně katolíci jazyka polského) přesahují tyto minority již 10% všeho obyvatelstva; že jejich vliv bude se prcjevovati i po stránce jazykové na ukrajinskou většinu, lze předpokládá ti a čekati. Naproti tomu silnější řecko-katolické menšiny v slovenských obcích, jež jsme shora jmenovali, ustupují, zvláště ve Vyš. Repaších počet sjednocených klesl v posledním desítiletí ze 63 na 20. Takto jsme tedy svědky skutečného pomalého postupu slovenského proti Ukrajincům — a netoliko poslovenšťování jazykového — na jižním cípu ukrajinského poloostrova podél hraníc spíšsko-šaryš-ských. Židů jest tu málo a ztrácejí se.

Ukrajinský ostrov u Gelnice tvoří 6 obcí: Kojšov, Helcmanovce, Vyšné a Nižné Slovinky, Porač a Závadka. Jest přirozeno, že jsou ze všech ukrajinských obcí ve Spiší nejvíce vystaveny vlivu svého slovenského okolí, který je se tří stran obklopuje, kdežto z jihu přiléhají vesnice německé. Míšík považuje všecky za silně poslovenštěné, ale Czambel uvádí je výslovně mezi obcemi ruskými (t. j. ukrajinskými) . Prof. Niederle proto omylem na své mapě ponechal Kojšov mezi obcemi slovenskými. Že však slovenský vliv tu silně proniká, potvrzuje i úřední statistika. Helcmanovce po všecka 4 dosavadní sčítání jeví se nám v ní jako obec slovenská a tato důslednost jest zjev příliš nápadný, než aby neměla nějakého podkladu ve skutečnosti. Bylo by proto záhodno poměry vůbec (a nejen jazykové) tu prostudovati podrobněji, jako i v ostatních obcích, abychom věděli, kam vývoj v nich dospěl. Že v polovině minulého století Helcmanovce platily ještě za obec ukrajinskou, vysvítá z В a 1 o g h a, 1. c. str. 533. Kojšov, nejdále posunutý mezi obce slovenské, platí za slovenský podle sčítání r. 1900 a 1910, ve Vyšných Slovinkách uve-