místního průmyslu1. Ostatní města a venkov stagnují a spíše jim obyvatelstva ubývá. Zvlášť silným vystěhovalectvím byla postižena slovenská oblast v letech osmdesátých minulého století, na to nastalo jisté vzpružení, ale poslední období přineslo opět slabý úbytek obyvatelstva. Vývoj není tedy příznivý ani slovenskému území, nicméně nejsou na něm poměry hospodářské tak zlé jako v osadách polských a ukrajinských,

Demografie má dvojí úkol: má vystihnouti jednak stav obyvatelstva v určité době (metoda statická), jednak zachytiti jeho vývoj (metoda dynamická). V prvém ohledu demografie Spiše nerozhojní valně naše vědomosti o spišském lidu vzhledem k jeho národnosti, jež naopak svým míšením Slováků a Ukrajinců a neodlišováním Poláků cd Slováků pomohla zatemniti. Přes to je možno s její pomocí přesně odděliti sídla slovenská a ukrajinská a dcplniti tak studie o jazyku na pomezí slovensko-ukrajinském. Za to plně se osvědčuje metoda statistická v územích smíšených, kde zběžný pozorovatel sotva může učinití si správnou představu o vzájemném poměru jednotlivých celků společenských, ať národnostních, ať konfesijních. Při studiu na př. kežmarského okolí bez pomocí úřední statistiky se obejiti není vůbec možno; i Czambel stejně jako před ním Šembera a jiní rozlišují obce slovenské a německé na jejím základě.

Naproti tomu к novým dosud neznámým nebo málo známým poznatkům vede nás dynamická metoda demografie. Dosud se učilo o pohybu obyvatelstva ve Spiši, že německé ostrovy se poslovenšťuj í, že Slováci postupují na účet Ukrajinců a ovšem také, že úřední ma-darisace má jisté výsledky, hlavně ve městech. Pozorování o vylid-ňování těchto krajů založeno jest již na statistice.

Srovnání statistických dat za delší dobu nám ukazuje především, že běžné a hojně ú nás rozšířené mínění o rychlé slovenisaci uherských Ukrajinců, takže Kálal na př. viděl území jazyka česko-slovanského sahati od Šumavy až к Bukovině, jest silně přehnané a neodůvodněné. Ve Spiši ústup Ukrajinců před Slováky a pomalé vnikání těchto na půdu ukrajinskou působí toliko nepříznivá poloha ukrajinských sídel, pokud jsou uzavřena v oblast slovenskou. Tento postup nemusí býti ještě projevem větší životní síly, nýbrž vyplývá především z pravidla všeobecně platného o ponenáhlém splývání národnostních (i konfesijních atd.) ostrovů s jejich okolím. Něco jiného arci by bylo odnárodňovaní následkem stálého a trvalého poslovenšťování jazyka. O tomto zjevu může se jednatí rovněž toliko při ostrovech, ale i tu pro úsudek rychlosti tohoto procesu schází nám dosud jakýkoli podklad. Jazykozpytci a dialektologové nedostali se tak daleko, aby mohli sledovati historický vývoj lidové mluvy v krajích ležících podél jazykové hranice, a zprávy takové, jako jsou na př. Mí sikovy o poslovenštění téměř všech ukrajinských osad v župě spišské (srv. Niederle, 1. c. str. 88) jest brati s největší skepsí.

Pozorování o poslovenšťování německých ostrovů statistika potvrzuje a nad to ukazuje nám je v intensitě netušené, aspoň na ostrově kežmarském. Při tom zároveň dokazuje, že mínění, jakoby tamější