vlkem utekl do chaty čarodějničiny a čarodějnice ho ukryla, když slíbil, že si vezme její starší dceru. Přiběhl železný vlk, čarodějničin muž, sedl za stůl a řekl: «Фу, як воня руська кость.» V jiné povídce zapadne rek, hledající krasavici, k sestrám provdaným za zvířecí (dračí) švagry. Drak švagr, přiletěv do chaty, volá: »Xy, руська кость воня» a žena odpovídá: «Ты по Poccíh летаешь, руського духу напахаешь» (Ман-жура 16).

Z Charkovské g. podobně ve versi látky o „zvířecích švagrech". Drak cítil švagra a řekl: «Пху, руська кость воняе» a žena mu říká: «Та то ви по Pyci нал1тались та PycbKoi koctí напахались, то-то вонай й тут воня вам» (ЧубинскШ II. 468) a též z Voronež, g. (Етногр. 36. XXXIII, 188 č. 470): »У, как ето у нас у избе pycKie косьтТ воняють« a sestry rekovy odpovídají: »да ето tí м1ленький по русюм селам летал да руского духу i набрался.» (Pozoruhodno, že tyto rozmluvy se podávají velkoruským jazykem.) Ve versi látky o drakobijci z Charkov, gub. položil rek svou hlavu do klína princeznina; drak přiletěv řekl: «Ху, я к руська кость воня« (Гринченко I, 153—4). Z Poltav. gub.: vítr, mráz a slunce praví: «Руська кость воняе» a sestry reka, který je šel hledat, odpovídají jim: «То ти по чужих степах находився, pycbKoi кости напахався» (Рудченко I, 85). V jiné pohádce cítí otec labutí dívky ukrytého reka: «Хве, хве, руська кость пахне» á dcera mu stejným způsobem odpovídá: «То вы, тату, по CßiTy нал^ались, pycbKoi кости напахались» (ib. 99). Ve versi pohádky o Marku Bohatém z Poltav. g. praví taktéž drak: «Руська кость щось воняе у двору» a žena mu odpovídá: ,,То ви летТли та напахались духу, а деж вона у нас узялась руська кость» (Етн. 36ipH. XIV. 203). Podobně v pohádce o Kotyhoroškovi našel rek Hrášek sestru a ta ho ukryla. Drak přiletěl a řekl: «Фу, руська кость воняе» a divka odpovídá: «Та то ви летТли та напахали ся разних духов, а то деб вона узяла ся у нас руська кость» (ib. 214). Podobně ib. 217. Tu odpovídá sestra: «Де-б вона, руськая кость, узялась y^flBopi? То ви летТли по cbBÍTax, так руськот кости набрались». Z Cernigovské g. ve versi pohádky o Markovi Bohatém přišel rek pro odpovědi. Drak přiletěv řekl: «Пхе, пхе! руська кусть пахне» Matka dává mu obvyklou odpověď: «То ты по свиту налетався, руськой кости напахався» (Малинка 293). Z Kijevské gub.: Rek chce se dáti od ptáka „Grypa" vynésti z podsvětí ,,на Русь" a čekal' pod jeho hnízdem. Pták přiletěv řekl: «Фе, фе, Руська юсть воня» a mláďata mu odpovídají: «. . . из Руси вылиталы, PycbKoi koctí напахалысь» (Чубинсюй II, 327). V jiné pohádce matka Větrova, Měsícová a Sluncová nevpouštějí mladou ženu hledající zmizelého muže, neboť jak přiletí synové «зараз почуе руську кость», a oni přišedše domů říkají: «Що це таке у нас руська кость смердить (Рудченко I, 82, 88). V jiné povídce z Kijevské gubernie (Moszyńska, Zbiór IX, 78) řekl drak: ruś-kaja kisf smerdyť, (vypravovatelka dodala: tak niby na chreščenoho čolovika) a zajatá drakem dívka odpověděla: „Ty po sviti nalitavša, ruškoi kisti (sic) napachavsa a śudy„ruśkoji kosti i voron ne zanese." V jiné pohádce téže gubernie z Cigirinského okresu vydal se rek hledat ženu, kterou mu drak ukradl; když ženu našel, ukryla ho do velké skříně, dvanáctihlavý drak přiletěl, řekl. «Ху, руськая кость смер-