jsme v kraji, pokud jde o půdu z nejúrodnějších, typ stodol ukazuje formu dosti hospodářsky nedokonalou. Jsou často malé u porovnání na příklad se stodolami českými a to nejen v českých úrodných krajích, ale i z krajin pohorských, ku př. z českomoravské vysočiny. Hlavně však se liší svými disposicemi, zvláště umístěním vjezdu. České, moravské (až na jižní část) a severoslovenské stodoly jsou v podobě obdélníka, postaveného napříč dvora, obyčejně vzadu a vjezd je v delší straně. U velkých hospodářství anebo v kraji hospodářsky pokročilém i u menších je vjezd uprostřed, u menších bývá posunut na jednu stranu, takže vybývá jenom jedna bočná prostora pro obilí. Stodoly jižního Slovenska postaveny jsou podél, kratší stranou napřed, a v kratší straně je také vjezd. Za hospodářsky méně cennou považuji ji mimo jiné proto, že je jednak méně skladná, a hlavně že je těžko schopna rozšíření, když by se život hospodářský zvětšil ať přírůstkem půdy nebo dokonalejší technikou hospodářskou. Tento typ se neomezuje jenom na jižní Slovensko, ale zasahuje i na jižní Moravu až ku př. к Hustopečí. Je za-jímavo, že se drží právě v oblasti velkostatků. Odkud je tento typ, není možno s určitostí zatím říci. V Dol. Rakousích jsem jej našel jenom výjimkou a to na východě. Zdá se, že snad vznikl lokálně tím, že sedlák nemaje vzoru ve velkostatku, — ten zde pro neobyčejnou úrodnost ukládá obilí jenom do stohů a to asi již od nejdávnějších dob, — vytvořil si vlastní typ poměrně primitivní, jenž spíše připomíná seník, od-myslíme-li si ovšem, že v těchto krajinách jsou seníky vesměs na mokrých lukách a proto na rozdíl od seníků horských mají základnu zvýšenou. Typ tento se drží jenom rovin a nedosahuje, pokud jsem zatím mohl pozorovati, nikde až na vlastní hranice celé jižní národopisné oblasti slovenské, takže do severnějších částí jejich vniká již typ obdélný, třeba menší a jednodušší, obdobný českému. Jinak objevuje se zvláště v jihovýchodním cípu hojné užívání stěn proutěných, obkládaných slamou pro menší hospodářské příslušenství, ale někdy i pro menší chlévy. Úpravy jsou někdy neobyčejně primitivní. To potvrzuje znovu jednak, že jsme již v oblasti teplého klimatu, a pak že hospodářský život se tu vyvinoval pod silným tlakem velkostatku.

Výzdobou domu uvnitř je často pěkné malování stěn a ornamenty i sladění barev je ve spojení s vyšíváním. Zevní ozdobou a zdá se více ve východní a severovýchodní části, je řezba dřeva ve štítu nebo charakteristická ornamentace vrat a dveřních sloupů.

Vnitřní uspořádání obytných místností je nyní velmi pěkné, namnoze bohaté. Stejně se objevuje tento smysl pro honosnosť až i nádheru v kroji. Kroj slovenský, pokud byl ještě v plném květu a nebyl ještě porušen, přiblížil se zde patrně nejvíce současné modě a starších součástek se udrželo jenom málo. V té formě, jak jej ještě dnes najdeme v okolí Bratislavy, na Trnavsku, Píšťansku, Skalicku a j., je ovšem výtvorem XIX. století. Dnešní drahý materiál výzdobní, zlato, hedvábí a j. datuje se od doby, kdy se sociálně lidu uvolnilo. Ale mám za to, že touha po podobném kroji byla tu v lidu mnohem dříve, než si jej mohl po-říditi, a že již v XVIII. století a ještě dříve laciným materiálem, do-mácně barvenými třeba nitěmi zdobily ženy tohoto kraje pro sebe a svou rodinu součástky šatní, ne sice linearně přesně tak, jak dnes, ale v témž