duchu. Tento smysl pro nádheru, můžeme říci přímo orientální, zanesla sem nejen šlechta, jež tu na četných zámcích často pobývala a jejíž kroj i celý život byl zatížen reminiscencemi historickými a úzkými vztahy s východem, ale přinesli sem tyto prvky balkánské i jihoslovanští kolonisté, a pak okupace turecká. Není potřeba tento poslední vliv zvláště rozbírati, stačí připomenouti, jaké množství šatových součástí, nejrozma-nitějších východních stylů zůstalo asi v tomto kraji po bitvách, tak ku př. po obležení Vídně. Přidáme-li к tornu všemu ještě jižní podnebí, jež příznivě živí temperament a fantasii lidu, vidíme, že bylo třeba jenom polepšiti sociální poměry, uvolniti hospodářsky lid, aby tato nádhery-milovnost se plně projevila. A lid se jí pak oddal často jistě i na úkor rozumné hospodárnosti.

Zbývalo by ještě naznačiti několika slovy něco o zvykosloví. Jak bylo již výše pověděno, nemůžeme žádati, aby podobně jako dům nebo charakter kroje i zvláštní ráz zvyků odpovídal geograficky vymezené oblasti. Pokud zatím bylo možno zjistiti, je tu zvykoslovíp do značné míry již otřelé. Jen tu a tam, zvláště ještě ve skupinách, jež jsou spojeny se životem ženy, jako při narození děcka, ve zvyklostech domácích (živé tradice na nedávné uctívání hada hospodáříčka a j.) v pověrách o bosorkách; pak částečně v dětských slavnostech výročních objeví se nám starobylejší detail. Jinak vše ostatní je již bez výrazu a vyplněno říkáními umělého původu. Jen místy můžeme zazna-menati jihoslovanské prvky anebo vliv kolonisace alpské.

To je stručný přehled oblasti jižní. Je samozřejmo, že na tak velké ploše uvedené národopisné složky podléhají více nebo méně podstatnějším a významným změnám a tím mění kraj od kraje popsaný ráz. Je to zvláště ve výzdobě domu a šatu. Jsou tu vesnice, v okolí Bratislavy, jež jsou známy dekorem kroje zvlášť bohatým a pestrým, jinde opět je patrná chudoba lidové tvořivosti v tom směru, ač jinak je kraj bohatý. I jiné zvláštnosti bylo by možno uvésti. Ale i ve větších teritoriích jsou odstupňovány od celku. Tak východní kraj se těsně přimyká к Moravě a je vlastně jejím pokračováním a v severních částech objevují se již detaily ze severní oblasti. Velmi je zajímavá část severovýchodní, oblast na severozápad od údolí Ipoly, v bývalé župě hontské. Kraj ten je hornatý a lesnatý a byl také osazen později. Ale poněvadž přirozený sklon jeho byl к jihu, vniklo sem mnoho složek jihoslovenského charakteru, ač ovšem jednak hornaté prostředí, jednak i původ obyvatelstva dal vznik mnoha zjevům obdobným s částí severoslovenskou. Zvláštní skupinou, pravděpodobně neslovenskéko původu je Dětva.

Stanoviti hranici této jižní oblasti (a tím i hranici oblasti severní) není snadné, poněvadž, jak už bylo naznačeno, všechny složky se nekryjí. Také к podobnému přesnému ohraničení zbývá ještě vykonati mnoho práce nové a zkontrolovati materiál již sebraný. Při tom se jistě najde dosti široký pás přechodní, tím spíše, že na hranicích není přirozené překážky. Na západě začíná tato hranice přibližně tam, kde na druhé straně Karpat končí oblast moravského Slovenska, to jest u Vlár-ského průsmyku. Snad by bylo možno uvésti i přesně vesnici, odkud možno uvésti rozhraničovací čáru. Je to Zubák. Odtud sestupuje hranice do údolí Váhu, překračuje jej a jde na druhém břehu po svazích Ino-