veckých hor na jih. Přechází do zajímavé skupiny národopisné Valašské Belé, jež celkovým rázem náleží bezesporně do oblasti severní, ale poněvadž má již sklon к jihu, jsou tu již některé detaily z prvé skupiny. Pak, když hranice obešla tento masiv, údolí Bebravy přechází do údolí Nitry a jím postupuje opět značně na sever. Tím se dostáváme do okolí Německého Pravna. Zde je ovšem tento obraz rozrušen německými koloniemi. A stejně je tomu dále к východu, v oblasti velkých hornických kolonií. Proto není možno zatím tu vésti hranici přesně. Tak ku př. objevuje se tu roubený dům neohozený, ale je to dům německý, z Alp, jenž pak z tohoto okolí měl vliv jak se zdá i na sousední dům slovenský. Pokračováním tohoto rozhraničování к východu je přirozená hranice Malých Karpat. Dále pak к východu objevuje se již vliv nedaleké oblasti maďarské a nových podmínek přírodních, nížin uherských.

Přistupujeme nyní ke skupině severní. Její přírodní charakter a historický vývoj byl již vzpomenut stručně předem.

Pokud jde o způsob osídlení, je tu také značné procento dědin pravidelného typu řadového, v některých krajinách jsou i domy těsně nakupené, ale všimneme-li si podrobněji terenu, vidíme, že obyčejně je to podmíněno úzkým, těsným údolím. Najdeme jej na různých místech této oblasti,- — tak na Oravě, v horním Pováží a jinde bez toho, že by byl vázán na nějaké, přesněji vymezené, území. Vedle toho je tu velmi častý typ nepravidelný, jenž původně snad byl také orientován dle nějaké osy, ale během doby rozrostl v typ docela uvolněný, stavení jsou více nebo méně od sebe vzdálena, nebo tvoří v rámci celkového plánu vesnice větší nebo menší skupiny, někdy orientované к vlastnímu svému středu, (ne tedy k ose vesnice) a tím i, pokud jde o polohu průčelí domu, docela volné. Dále se tu objevují, a to v celých oblastech, osídlení docela volná, vesnice rozběhlé na velkou vzdálenost a to nejenom do délky, ale i šířky, pokud ovšem horský teren to dovoluje. Typickou je pro takové poměry oblast na sever od ohbí Váhu, celé území moravských, slezských Bezkyd až do Oravy. V menším měřítku však najdeme podobný typ i jinde. Ale jsou zde i jiné typy, jež přirozeně na jihu vzniknouti nemohly. Katastry jednotlivých obcí, dříve ovšem skoro výhradně lesní, byly neobyčejně velké. Přírůstkem obyvatelstva a rozmnožením orné a pastevní půdy vykácením lesa na vhodných místech se stalo, že vznikly celé skupiny ploch pro hospodářství sice vhodných, ale často na periferii katastru, tedy z dědin velmi vzdálených. Proto vznikly tu buď skupiny jenom hospodářských stavení s velmi primitivním a skrovným obydlím pro člověka, ježto obývali tu jenom občasně v obdobích, kdy hospodářské práce toho vyžadovaly, tedy několik týdnů na jaře, v létě a na podzim. Nebo se tu usadili na trvalo, obyčejně jedna rodina, a vytvořili malou osadu, nazvanou podle zakladatelů: jako Andrejkovci, Sránkovci a j. Typ prvý znám zatím jen v přechodní oblasti hontské, druhý je skoro vzorně vyvinut v okolí Valašské Belé.

Jiný rozdíl od oblasti jižní je stavební materiál. Lesnaté prostředí poskytovalo nadbytek dřeva. Proto je tu výhradným, v některých krajinách skoro jediným materiálem pro všechny součásti stavení až po střechu. V oblastech jižních, přechodních je dřevěná stěna obytného,