někdy i stájí ohozena a pak bývá také kryt obyčejně doškový. Čím dále к severu, je ohozená nebo omazaná část menší, je jenom na obytném stavení, nebo do polovice stěny, pak už jenom kolem oken, až pak zmizí .docela a stěna je prosté roubení, a střecha šindelová. Také jsou docela jiného rázu jak obytná stavení, tak i ostatní části hospodářství.

Obytné stavení v této oblasti je velmi často samo pro sebe, ne tedy spojeno v celek s ostatními částmi, zvláště s chlévy. Pokud jde

o rozdělení místností, najdeme tu celý vývoj od domu o jedné místnosti, vlastně zvětšené salaše, k domu o světnici a síni a to tak, že je vlastně síň jenom oddělenou částí světnice, tedy jakási přechodná forma, anebo už vyvinutější, kde je síň samostatnou místností. Nejčastější je ovšem typ domu o třech částech, světnici, síni a komoře, jenž pak dle potřeby a hospodářského rozvoje je rozmanitě doplňován.

Typický slovenský dům selský je tu jenom přízemní. Pokud se tu objeví i dům patrový, nebo jakési polopatro, nástavek mezi stropem a střechou, je možno skoro vždy souditi na cizí vlivy. Tak prvý typ je zastoupen ve známém čičmanském domu. Cičmanský dům překvapuje jednak tím, že se podstatně liší od domu celého okolí, zvláště nej-bližšího, jež je jinak téže starobylé slovenské kultury. Cičmanský dům je příkladem jednoduchých forem i typů již velmi vyvinutých. Pokud tato vesnice byla ještě před požárem intaktní, bylo tu možno rozezná-vati několik typů. U chudších domů, velmi zajímavých, bohužel nyní již shořelých byl obývací dům sice o dvou částech, ale vývoj síně byl teprve v prvém stadiu, byla sice od světnice oddělena, ale jak svým rozměrem, tak i upotřebením byla skoro bezvýznamnou částí. Vše se koncentrovalo ve světnici. Síň byla zpravidla prázdná. Takových jsem viděl několik; je pravda, že byly to většinou chudší domy, ale také byly mezi nimi i domy podle rozsahu ostatních hospodářských staveb

i zámožnějších hospodářů. Byla to prostě starší obdobná forma, jakou najdeme ve vesnicích okolních. Avšak pod domem čičmanským nerozumí se obyčejně tato starší forma, nýbrž známé honosné čičmanské gazdovstvo. Je to dům, jenž, jak bylo řečeno, svou vyspělou formou je rozhodně výjimkou nejenom ve svém okolí, ale mezi slovenským domem vůbec. Je také v základu trojdílný se zvlášť prostrannou světnicí, překvapuje však výška její, které je dosaženo tím, že nad hlavním trámem, jenž prochází podél světnicí, nespočívá dřevěný strop, ale tento e vyzvednut asi o metr i více a prostory tímto získané se užívá pro

sušení dříví a nebo uzení masa. Nad tímto přízemkem pak je patro, rozdělené na komory, a někdy často s pavlačí bohatě členěnou a řezanou. Celá konstrukce je příliš umělá, než aby se dala vyložiti jenom tím, že v takovém gazdovstvu žil pohromadě celý rod, 5—6 rodin, někdy až o 45 členech. Ale pochopíme, proč zde vznikla tato zajímavá výjimka, dovíme-li se v místě, že na stavbu větších domů volali si Čičmanci tesaře ze sousední německé vesnice z Vrícka, již pak zavedli sem asi konstrukci obdobnou v nedalekých německých koloniích. Avšak tím není řečeno, že tento patrový dům je prostou kopií sousedního německého domu, nýbrž je zajímavo sledovati, jak účast tesařů, domácích do značné míry změnila celkový charakter a odlišila jej. Čičmanský dům je mnohem vyšší, štíhlejší, možno říci, že vyniká nad svého