jimky ve větších úrodných údolích stodoly malých rozměrů, nářadí hospodářského к zpracování půdy málo, takže kůlny jsou málokde anebo z poslední doby. Poměrně mladá tradice hospodářská je patrna také v tom, že velmi často najdeme v této oblasti výstavbu celého hospodářství bez určitého plánu, ne tak jako to najdeme všude v jižní oblasti, že všechny budovy tvoří vždy se opakující skupinu. Zde někdy je umístění jednotlivých částí tak nahodilé, že v některých dědinách je těžko v oné směsi stanoviti, který chlév, která stodola náleží ke kterému domu. Není-li tento zjev všeobecný, je velmi časté, pokud ovšem nejsou to části vesnic nově postavené, že každá část hospodářského celku i obytné stavení je samostatné. Někdy sice jsou těsně к sobě postaveny, ale konstrukce ukazuje jasně, že nejenom stavitelsky, ale skutečným vývojem vznikaly v postupu: obytné stavení, chlévy, stodola.

Šat je podmíněn jednak chladným, drsným podnebím horským, jednak zaměstnáním pasteveckým. U mužů, kteří jsou ať už jako pastýři nebo rolníci mnoho mimo dům, je to krátká hrubá košile a vlněné přiléhavé kalhoty a vlněná halena; pro neschůdné horské stezky velmi vhodné jsou kožené krpce nebo vlněné papuče, jež by ovšem byly naopak naprosto nevhodné do blátivých krajin jižních. — Pastýřství a s ním spojené časté zápasení se zvěří bylo asi důvodem, že se tu vyvinuly známé opasky, někdy neobyčejně velkých rozměrů, jež dobře kryjí jako skutečný krunýř přes polovinu trupu.,, Také tato krojová součást je přirozeně v šatu jižním nemožná. — Ženský kroj zachovává, zvláště v některých krajinách nejstarší součásti starobylého slovanského kroje skoro beze změny. Jsou kraje, kde zřejmě je viděti, že vlastním šatem je tu košile-rubáč, a rukávce, i ty v létě byly odkládány, jak vidíme na zajímavých kresbách Manesových, patrně z Trenčínska, snad z okolí Stávníku. Sukně vlastní je ještě nevyvinutá, jak patrno z toho, že je jednak mnohem kratší košile, někdy jenom dvě třetiny její délky, a pak že se skládá ze dvou samostatných částí, přední a zadní. V celku ukazuje tento šat velkou otužilost. Ovšem je třeba míti na zření, že ženy se nezúčastnily pasení, zůstávaly doma při domácí práci a hotovení oděvu. Velmi zajímavé jsou úpravy hlavy, od jednoduchých a při tom velmi starobylých, jako jsou ve Zliechově a Rovném, rozmanitých „rožků", jež připomínají nám úpravu vlasů žen severoasijských národů, — až po rozmanité čepce tvarů z dob novějších i nejnovějších. Materiál je ovšem domácí, hlavně vlna, len, konopí. Velké pozornosti si také zaslouží pořizování menších součástí šatových, jako jsou hrubé rukavice a náholenice. Techniky, jakými si lid tyto předměty zhotovuje jsou tak primitivní, že jsou nám7 doposud živým dokladem prvních začátků tkaní, kdy ještě je těžko roz-hodnouti, co je tkací technika a co ještě pletení.

Všechny součásti mají formy, jak zvláště střihy ukazují, jednoduché. V tom jsou vlastně nejzápadnějším výběžkem a posledním přežitkem starých krojů historických, jež s rozmanitými obměnami jsou běžný v severovýchodní Evropě a západní Asii.

Důležitou kapitolou byla by výzdoba šatu, zvláště výšivka. V té věci mohu zde podati jenom malý přehled. Velkou většinou převládají tu ornamenty geometrické, a to jednak základních forem, jaké jsou dány prostě osnovou tkaniva a jaké proto najdeme jako základní motiv na