a kravička v chlévě docela spravena, sedávala matka Prokopova na schod u záspi a tu měl Prokop plné právo na matčině klíně do syta se pováleti a pocelovati se s ní. Někdy se ještě o tu chvíli s ním dělila sestra husopaska, ale Prokop měl přednost, byl malý a husopaska už se měla stát po prázdninách školačkou. Ta vzácná chvíle musela býti Prokopovi tím milejší, že matka sama při ní odkládala všecku svou stálou tvrdost i přísnost, s jakou sebe i děti honívala do práce, a bývala všecka proměněna, měkká a milá.

Ta nedělní zábava s matkou netrvávala hrubě přes hodinu; o třetí zazvonil obecní zvoník na zvon kaple a vesničané scházeli se к společnému obecnímu modlení za úrodu; když se lidé začali scházeti, bývalo mezi nimi vídati Prokopa s mámou, jak se jí drží „za faldy".

Mezi týdnem podíval se Prokop do kaple málokdy, ač byla stále otevřena. Měl tam sice na oltářním obrazu svého patrona, za něhož se schovává laň, pronásledovaná knížetem Oldřichem, ale nevím, aby jej tam byl kdy ten obraz přivábil. Prokop měl v kapli jiné vnadidlo, usadily se tam na stropě vlaštovičky a drobní ti ptáčkové se tam někdy tak utěšeně rozštěbetali a v prostranné svatyni ten jejich švehol tak líbezně se ozýval, že se to i četným turistům líbívalo, a také Prokop dával se rád přivábiti těmi ptáčky.

Vlaštovičky měly pak v kapli svou vlastní zábavu,' k níž jim byl velmi vhod tvar kaple rotundy. Zmyslily si někdy a kroužily nevysoko podél stěn a létaly bez přestání stále do kolečka. V takové chvíli dával se Prokop strhovati к podobné zábavě po dlažbě kaple, jakou měli ptáci nad ním ve vzduchu: běhal a běhal za ptáky do kolečka, až byl všecek udýchán a nepřestával, dokud mu větrníkem v okně ptáci ne-uprchli.

Někdy přinesla Prokopovi matka z lesa kytku borůvek nebo ostružin nebo i malin, již mívala přivázánu na vrchu trávy nebo dříví. To míval potom Prokop radostnou a dlouhou obíračku. Napřed začal zchytra, obral jen plody nejzralejší. Když bylo po nich a chuť neumdlévala, sáhl také po horších a naposled došlo i na vyrážky, až se Prokopovi od kysela oči přivíraly. Po takovém obdarování matčině Prokop od kapličky zmizel na celé půldne. Musela jej matka vzíti s sebou do lesa, odkud pochoutku přinesla, a zatím co sama sháněla dříví nebo trávu, Prokop se v ostruží poctivě živil nedbaje nic, že od ostnů někdy z nohou krev stříkala.

Podívaná byla na Prokopa, když si jej tak matka nosívala s sebou do lesa nebo do pole v koši. Prokop v koši neseděl, nýbrž stál drže se oběma rukama obruby koše, takže bylo viděti jen ty ručky a nad nimi hlavu s čipernýma očima. Tak nosívají matky chodské své „běhounky" nejraději a jim se to také nejlépe tak líbí; mohou hleděti na všecko „z vysoka". Ale ta sláva jim platí, dokud je kůš prázdný. Zpátky musejí cupat, nemohou někdy stačiti, a jestli cesta delší, bývají v předu vády a vzadu štinkání . . .

Kdysi, už v druhé polovici prázdnin, stal se Prokop vzácným hostem u kapličky na celý týden. To máma jeho se sestrou druhou, odrostlou školačkou, začaly mlátit. Byla to nejen nová práce, které si musel