Während nun der König und die Königin auf einer entfernten Puszta waren, den Schnittern nachzusehen, trať Jemand an das Fenster klopfte und sprach zum Prinzen: „Kleiner Königssolm! ich will deine älteste Schwester heiraten;" der kleine Prinz antwortete: „Warte ein wenig, gleich sollst du sie haben." Er rief seine älteste Schwester, und wie sie in das Zimmer trat, warf er sie zum Fenster hinaus. Sie fiel aber nicht zur Erde, sondern auf eine goldene Brücke, die lang, sehr lang war, und bis zur Sonne reichte. Der Jemand fasste sie bei der Hand, und führte sie auf der goldenen Brücke fort bis in sein Königreich, mitten in der Sonne; denn dieser Jemand war der Sonnenkönig.

Als es Mittag geworden, trat wieder Jemand an das Fenster, klopfte und sprach: „Kleiner Königssohn! ich will deine zweite Schwester heiraten." Der kleine Prinz antwortete: „Warte ein wenig, gleich sollst du sie haben." Er ging in das Zimmer seiner zweiten Schwester, nahm sie auf den Arm und warf sie zum Fenster hinaus. Sie fiel aber nicht

„Ty náim ubližuješ a nás .zlobíš, nech nás raděj samotny; my tě poslouchat nebudem." „Když mě nebudete poslouchat, nedostanete ani jist, ani pit, a dáim vás zavřít do vašich pokojů, kde musíte zůstat, až se rodiče vrátí." „I počkej, ty ukrutníku!" zkřikly děvčata, „však my tě potrestáme." Nalámaly větví, natrhaly květin a na bratra je házely; ten utíkal a o,pět je honil, a tak se škádlili, některou chvíli i opravdu hněvali, až do večera. „Co se člověk s těmi děvčaty nazlobí!" řekl mladý místokrál, když si na lože lehal.

Tu se otevře tiše okénko a kdosi zašeptá: „Abysi se nemusel zítra s třemi zlobit, dej jednu mně."

„I to se může snadno stát; kdožpak jsi?" ptá se princ, který myslel, že s ním někdo žerty provádí. „Já jsem král slunce a chci si tvou sestru za královnu vzít." „Tedy počkej chvilku, já ti ji přinesu. Bude to pro ni velká čest, když se tak mocnou královnou stane." I běžel do ložnice, kde nej-starší princezna spala, vzal ji do náručí, odnesl do svého pokoje a oknem ven ji položil. Princezna ale nepadla na zem. Slunečník, její ženich, vzal ji na svá planoucí ramena a po 'zlatém mostě do slunečního paláce odnesl.

Ráno, když sestry vstaly, vypravoval jim Silami 1, co se s jejich sestrou událo. Tu nastalo křiku a výhružek, že princovi až ouzko přitom bylo; celý clen s ním ani nepromluvily, jen když podvečer do svých .pokojů odcházely, přitočila se starší sestra k bratrovi a šeptala mu: „Jestli přijde k tobě v noci zase ženich, neodbuď ho zprázdna." „Hledme!" pomyslil Silomil, „ani bych nebyl řekl, že budou sestrám ženichové tak po chuti; ráno dělaly, jako by na mne do smrti promluvit nechtěly, a teď ještě samy prosí."

Vejda clo svého pokoje lehl sice,