zur Erde, sondern in einen Wagen aus Luft. Vier Pferde, die unaufhörlich schnaubten und sich bäumten, waren angespannt; 'der Jemand setzte sich zu ihr in den Wagen, und wie er die Peitsche schwang, breiteten sich die Wolken aus zu einer Heerstrasse, des Wagens Rollen war Sturm, und er verschwand im Augenblick. Der Jemand war der Windkönig.

Der kleine Königssohn war froh, bereits zwei Schwestern angebracht zu haben; als daher Abends wieder Jemand am Fenster erschien und klopfte, sprach er: „Du brauchst nicht zu reden ich weiss schon, was du willst," und warf auch seine dritte Schwester aus dem Fenster. Diese fiel in einen silberhellen Bach. Der Jemand fasste sie beim Arm und die Wellen trugen sie sanft dem Monde zu; den der Jemand war Niemand anders als der Mondkönig. Der kleine Königssohn aber legte sich vergnügt zu Bette.

Als der König und die Königin am nächsten Morgen zurückkamen und hörten, was der kleine Königssohn getan, verwunderten sie sich nicht wenig; weil sie aber so mächtige Schwiegersöhne bekommen, wie der Sonnen- Wind-und Mondkönig, waren sie es zufrieden und sagten zu dem kleinen Königssohn: „Sieh! wie mächtig sind deine Schwestern geworden durch ihre Männer, du

ale usnout nemohl, neboť očekával nového ženicha.

K půlnoci zaklepal zase někdo na okno, a Silomil se hne d ozval: ,,Kdo je?"

„Jsem král měsíce a žádám tvou sestru za manželku."

„Počkej, počkej, hned pro ni dojdu." A odběhna pro sestru, snesl ji dolů a za okno položil. Měsíčník ji vzal do náruči a po stříbrných oblacích do svého měsíčného palácu ji donesl.

Ráno, když Silomil vstal, vypravoval to opuštěné sestře; ta plakala a hrozila mu hněvem otcovým. Ale když přišel večer, prosila také ona, 'by jí ženicha zaopatřil.

Když tedy princ opět ulehl, zaklepal zase někdo silně na okno. „Jdete také pro jednu sestru?" ptal se hned princ.

„Jdu, jestli mi ji dáš."

„A kdo jsi ty?"

„Já jsem král větrů."

„Nu, toť budu mít pořádné švagry," pomyslil

u sebe Silomil a běžel pro tu nejmladší sestru. Když ji za okno položil, vzal ji větrník do náručí a sedl s ní do modrooblakového vozu, při němžto čtyři bujní koně zapraženi byli. Jak král s nevěstou do něho sedl, vznesli se s nimi do povětří.

Druhý den, když se král s královnou s cesty vrátil,

běžel mu princ naproti; i divil se král, proč nejdou s ním princezny, a ptal se Silomila, kde jsou?

„Milý otče," odpověděl ten, „já je všecky tři provdal."

„Co to povídáš!" vykřikli rodiče.

„Pravdu; jedna je nyní královnou slunce, druhá královnou měsíce a třetí královnou větrů." Tu začal princ povídat, jak se vše událo.

Když uslyšeli rodiče o vel-