Argilus zog die Klinge, die er eben eingetauscht. Sie begannen zu fechten, aber wie sieb die Säbel zum erstenmal e kreuzten, .sprang Zauberhele-nens Säbel in der Mitte ab. Da frohlockte sie: „Du bist mein Bräutigam!" fiel ihm um den Hals und herzte und küsste ihn, daß es eine Freude war, nur zuzusehen.

Nachdem .sie einige Zeit in Freude und Glückseligkeit gelebt, sprach Zauberhelene eines Morgens: „Geliebter Mann! ich muß

dich auf kurze Zeit verlassen; es ist zum ersten- und letztenmal, daß ich mich von dir trenne; in siebenmal .sieben Tagen bin ich zurück, dann soll unser Leben in ewiger Freude dahin f Hessen. Alles im Schloß ist zu deinem Befehl, nur das letzte Zimmer betritt nicht, es könnte grosses Unheil daraus entstehen."

Mit diesen Worten war sie verschwunden.

Argilus verging die Zeit sehr langsam, seit Zauberhelene fern war; er durchlief das ganze Schloß,

teprv když slova svá opakovala, odpověděl jí: „A proč by mně.smrt hrozila? Což bys ty, krásná panno, tak ukrutná býti mohla, že bys. mě zabit chtěla?"

„Zabit tě nechci, ale ty se musíš se mnou potýkat; vyhraješ-li, jsem já tvým vězněm a tvé bude vše, co zde vidíš; pakli ne, musíš umřít."

„Jsem spokojen," odpověděl princ, „vezmi tedy meč."

Princezna přiskočila ke zdi a vytasíc meč z pošvy, v horlivosti si ani nepovšimla, že to není její vlastní. Sotva se ale dotkla meče princova, byl její ve dví a z ruky jí vypadl.

„Ó běda! zkřikla princezna, „nyní jsem tvým vězněm." „Nikoli," řekl Silomil, „ty jsi vítězkou a já. tvým otrokem; čiň se mnou jak chceš, jen mě odtud nevyháněj."' „To neudělám; tys tu nyní pánem a já tě budu poslouchat." „Kdybych ti poroučet mohl, věděl bych, jaké rozkazy tobě dáti." „A jaké?"" ptala se princezna, ač dobře věděla, co dostane za odpověď. „Abys -mě milovala a za manžela .pojala.""

„Ráda tvé poručení vyplním," řekla princezna a ruku trnu podala, „neboť se mi líbíš; silného a udatného muže-jsem si vždy přála, a tys mi dal důkaz udatenství."

Pln radosti vyskočil Silomil a princezně ruce líbal; ta však pravila: „Dříve než svatba bude,

musíš dovolit, abych na sedm dní ze zámku odjela." „A kam půjdeš?" „To nesmím žádnému vyjevit. Zde máš klíče ode všech pokojů a skladů, co jich je v zámku; jen jedinkou komoru, ke které tento zlatý klíček patří, nesmíš otevřít, chceš-li mě za ženu míti."

Silomil vzal klíče a slíbil, že se-do komory nepodívá; nato se-s princeznou rozloučil a ona odešla. První den chodil princ po-zámku, prohlížel zahrady, rozmlouval se sluhami a bavil se, až. mu první den ušel. Druhý den se mu již více stýskalo, a z dlouhé