bis er endlich an das letzte Gemach kam. Weil er jung und

leichtsinnig war, schloß er es auf. Da sah er einen alten Mann, sein Bart war Feuer, es war der Flammenkönig Hotofernus; Argilus aber wußte das nicht. Der alte Mann hatte drei Reifen um den Bauch, jeder Reif war von Stahl; diese hielten ihn an der Mauer fest. Der Flammenkönig sprach: „Ich grüße dich, junger Mann! Sieh, mein Bart ist Flamme, mir ist so lieiß, gieb mir einen Becher Wein." Weil nun Argilus gutmütig war, gab er ihm einen Becher Wein. Wie ihn der Flammenkönig austrank, sprang ein Reif von seinem Bauche ab. Er schmunzelte und sagte: „Du hast mich sehr gelabt, gieb mir noch einen Becher Wein"; Argilus tat es, und wie der Flammenkönig ihn austrank, sprang der zweite Reif von seinem Bauche. Er schmunzelte wieder und sagte: „Zweimal hast du mir Wein gegeben, gieb mir auch jetzt einen Becher Wasser." Und als Argilus getan, wie er gebeten, sprang auch der dritte Reif ab und der Flammenkönig verschwand.

Zauberhelene hatte noch nicht die Hälfte ihres Weges zurückgelegt, als schon Holofernus ihr zur Seite stand. Er redete zu ihr, und sein Bart bewegte sich dabei zornig, „du hast mich als Gemahl verschmäht, hast drei meiner Heere getödtet, mich selbst gefangen gehalten, nun bist du in meiner

chvíle nemyslil na nic jiného než na milenčin zákaz. „Snad mě chtěla jen zkoušet," mluvil sám k sobě a zlatý klíček pořád v ruce otáčel. „Co by tam mohlo také být, abych to jakožto nastá.va,jící manžel vi-děti nesměl? A vždyť to ani nepozná, třebas ,se tam podíval."

Tak si to všetečný Silomil vymlouval, až konečně klíček odvázal a do komory šel. Když otevřel, spatřil tu rozpáleným řetězem ke zdi přikovaného člověka.

„Kdo jsi a co zde děláš?" ptal se princ.

„Ach, prosím tě, pomoz mi odtud. Jsem král ohně; přemožen v bitvě s mocnou princeznou, jižto jsem si zamiloval, musil jsem se dát na útěk, když všickni lidé moji pobiti byli; ona mě však dohonila a zajatého tu přikovala."

Siloanilu nezdálo se býti radno ukovaného krále odvázat, že ale tak snažně prosil, aby mu jen na chvilku odlehčil, smiloval se nad ním a řetěz mečem přeťal. Král jsa na svobodě, ihned z pokoje zmizel.

Tu se teprve Silomil ulekl; běžel honem do dvora a díval se, jestli by ho někde nespatřil ale na darmo. S velikým strachem očekával nyní nevěstu, ale ta nepřicházela.