und zitterte unaufhörlich; er war aus Sonnenlicht, Mondschein und Licht (.sie) gemacht.

„So oft du unser bedarfst, stekke diesen Stab in die Erde und wir sind bei dir."

Hierauf nahm der Sonnenkönig den kleinen Schwager auf einen Sonnenstrahl und trug ihn einen ganzen Tag, da nahm ihn deľ' Mondkönig, trug ihn eine Nacht, da nahm ihn der Windkönig und trug ihn einen Tag und eine Nacht, dann war er am Palast der Hexe Eisennase.

Der Palast der Hexe Eisennase war aus lauter Tcdtenköpfen gebaut, ein einziger fehlte nur, um das Gebäude zu vollenden. Als die Alte klopfen hörte, sah sie zum Fenster hinaus und frohlockte: „Endlich wieder Einer! seit dreihundert Jahren warte ich vergebens auf den Todtenkopf, der mein Prachtgebäude vollenden soll, herein mein lieber Junge!"

Argilus trat ein, er stutzte ein wenig, als er die Alte in der Nähe sah, sie war groß, häßlich, und ihre Nase war von Eisen.

„Ich will bei dir in den Dienst treten"

war sein Wort. „Wohl," er-wiederte sie,

„was willst du zum Lohn?" „Das

Pferd, welches du

unter der Erde

verwahrt hältst." „Du sollst es

haben,

wenn du treu dienst, fehlst du aber nur einmal, so bist du des Todes." „Sehr wohl."

„Bei mir," dies waren der Hexe Eisennase letzte Worte, „bei mir währt das Dienstjahr nur drei Tage,

tu si schovej od nás na památku.

Kdykoliv bys naší pomoci potřeboval, zastrč ji polovic do země, a my ti pomůžem. Věř a směle na nás spolehni, my ti nedáme zahynout."

Rychle vzchopil, se Silomil a se sestrou rozžehnav se, ku králi do vo,zu vstoupil. Tři diii a tři noci jeli bez ustání, dříve než přijeli k údolí, kde čarodějnice bydlela Tam se spustili dolů a král Sf. švagrem se rozloučil. Bujní, posud neunavení vranci zafrkali a již byli zase princovi s očí.

Zmužile kráčel tento k hradu, který stál mezi černými skalami. Místo zahrad byly okolo něho bahna a suchopáry, kde ani bodlák nerostl; místo zdí byl tu černý plot, na němž kolem dokola cosi nastrkáno bylo. Jak se ale zhrozil Silomil, když přijda blíže, spatřil, že jsou to samé člověčí lebky! Tu se otevrou vrata a naproti němu vyjde čarodějnice; místo vlasů se jí točily po skráních samá háďata, v očích jí seděly bazilišky, a když otevřela vpadlá bezzubá ústa, vykukovalo z nich hadí žíhadlo, nos měla jako crličí zobák, tváře zkrabacené a bradu, která jako pahrbek vyčnívala, obrostlou zrzavými vláskami, Na shrbeném těle visel šedivý rubáš, okolo něhož na místě pasu had se otáčel. „Co zde hledáš?".ptala se sípavým hlasem Silomila.

„Chci k tobě do služby," odpověděl, a dušička se v něm třásla, co mu asi ta ohyzda odpoví.

„Do služby, hm! Zdalipak víš, jaká je u mne služba?"

„To nevím, ale myslím, že u tebe vydržím."

„U mne trvá služba jen tři dni a tři noci;

kdo však mé rozkazy nevyplní, tomu se vede jako těm, jichž lebky zde vidíš."

Přitom ukázala po strašlivém plotu kostnatým prstem, u něhož měla nehet na tři coule dlouhý.