vor. Hexe Eisennase fand Wol-gef allen an ihm und dachte sich: „jetzt werde ich mich ebenfalls siebenmal schöner machen, als ich bin, und dann heirate ich diesen Jungen."

Das Ross aber steckte seinen Kopf wieder in die Milch und blies das Feuer, das es früher eingesogen, durch die Nüstern wieder hinaus, und die Hexe verbrannte augenblicklich.

Argilus schwank sich auf sein Ross und ritt davon. Wie sie aus dem Gebiete der Hexe Eisennase waren, sprach das Ross: „Wasche mich in diesem Bache." Argilus tat es, und das Pferd wurde gold-farb, und an jedem Haar hing ein goldenes Glöckchen. Der Tatos sprang mit einem Sprunge über das Meer und trug seinen Herrn zur Höhle des Flammenkönigs,

Zauberhelene stand wieder am Glutbach und wusch das Küchengerät. „Komm," rief Argilus jetzt, „ich will dich retten." „Ach!" sprach sie, „Holofernes tötet dich, wenn er dich einholt." Argilus hatte sie aber schon auf das Ross gehoben und sprengte dahin.

pal, byl sedmkráte krásnější než dříve, že se i ta zatvrzelá duše do něho zamilovala. I pomyslila si: ,Počkej, teď já do té lázně vlezu a budu také sedmkráte krásnější, a pak si toho hocha zde nechám.' Řekla tedy Silomilovi: „Když jsi to všecko tak dobře vyvedl, tedy si toho koníka vezmi, ale dříve odtud neodcházej, až já se vykoupám." Když do lázně vlezla, počalo slunce tak náramně pálit, že se mléko v tu chvíli jedním klokotem vařilo, baba křičela a chtěla ven, ale nemohla pro slunce, které své paprsky tak mocně na ni opíralo, že se zdálo, jako by proudy plamenů ze všech stran pršely. I uvařila sc do-pola a dopola'se upekla, Silomil nebyl ale tak hloupý, aby jí byl pomohl; jakmile do koupele vlezla, sedl na koně a úprkem z hradu uháněl.

Když přijel k nejbližšímu rybníku, slezl dolů a koně v něm vykoupal. A hle! jaká to změna — ten špinavý vy-záblý kůň byl bílý jako sníh a hladký jako aksamit; hříva a ocas byly ze samých stříbrných nitek, které se jen leskly, nohy měl jako strunky a podkůvky z ryzího zlata, ušima stříhal a hlavou pyšně házel, že mu hříva jako stříbrné trápení kolem krku poletovala. Tu teprv Silomil s radostí na něj skočil a dolinou uháněl až jiskry za ním pršely.

Netrvalo to dlouho a Silomil octnul se v hradě ohnivého krále, kde svou nevěstu přikovanou viděl. Jak ho spatřila, prosila, aby rychle.