Ruské starousedlé obyvatelstvo ise objovilo v této části poříčí Leny v první polovici stol. XVII.; do příchodu Rusů sídlili na tomto území Burjati a Tungusové. Nynější obyvatelstvo se tedy v podstatě skládá z potomků prvních dobyvatelů-kozáků, dále starých svobodných vystěhovalců a vypovězenců. Podle úředních zpráv je obyvatelstvo hornolenského kraje rozděleno takto: „Soustřeďuje se hlavně při řece Leně a jejích přítocích, zaujímajíc úzké pásy pobřežní a jen v jižní části oblasti se vzdaluje od basénu lenského k břehům Bajkalu i k hranicím oblasti irkutské a balagavské. Rusové sídlí většinou v severní polovině území.

Hornolenská krajina, — Верхнеленскпй пейзаж.

při řece Leně a při dolních tocích říček Manzurky, Angy a Kulengy; kromě toho v poříčí Tutury, ligy a s části Kirengy. Bur-jatové zaujímají jihozápadní, stepní polovinu území a s části jsou i v poříčí Angy, Manzurky a Kulengy; Tungusové kočují zejména při horních tocích říček Tutury, Kirengy a Angy."1) Pohádky jsem zapsal většinou v osadách v poříčí Angy a Kulengy.

Historických nástinů tohoto kraje nemáme. Podíe neúplných a zlomkovitých zpráv můžeme však přece souditi, že nejstarší osady onoho území byly založeny v polovici století XVII. Také není ještě objasněna otázka o původu jirvních ruských osadníkův. Podle mínění, které se až dosud udržuje, přišli většinou ze severních gubernií. Z nejnovějších zkoumání však plyne, že v osídlení této oblasti připadla důležitá úloha také živlu jiho-velikoruskému. Stopy smíšení těchto prvků se dosti zřejmě projevují i v povaze nářečí Hornolenského kraje.